Před rokem jsem se na Vás obrátil s úvahou "To by bylo, aby Miloš Zeman nemohl být prezidentem". Bylo to však podmíněno uzákoněním přímé prezidentské volby občany místo volby parlamentem. To se již stalo a Miloš Zeman je kandidátem na Hrad.

Považuje politiku za vědu, umění a především za čestnou veřejnou službu. Je mu cizí přístup k politice jako prostředku k zajištění slušného živobytí, pokud možno doživotního, a s tím často spojený dilentantismus, který kompromituje politiku jako nečisté řemeslo, národu odpudivé.

V celé své politické minulosti a zvláště jako předseda menšinové vlády v letech 1998-2002 preferoval odbornost před političností, neměl rád tlučhuby a pozéry, korupci a klientelismus snášel hůře než ledvinovou koliku.

Jeho odchod na Vysočinu byl výsledkem nejen zklamání ze strany, kterou přivedl z politického suterénu do popředí české politiky, ale také lidské potřeby odpočinku po letech mimořádného pracovního vypětí a potřeby sebereflexe a doplnění znalostí zvláště v oborech ekonomie, sociologie a prognostiky. Rovněž jeho aktivní jazykové znalosti a kontakty s mnoha evropskými politiky jej činí nezastupitelným reprezentantem naší země v Evropě a ve světě. Má smysl pro humor, který vnáší do politiky lidský rozměr.

Miloš Zeman má Olomoucko rád, město i lidi, má zde i mnoho přátel. Je zde častým hostem a to nejen na Univerzitě Palackého, úzce spolupracuje s Olomouckým vzdělávacím sdružením Mgr. Radka Augustina.

Nevidím široko daleko lepšího kandidáta na prezidentský úřad, který má od dob TGM tradičně velkou vážnost. Jen mimořádná osobnost může využít vážnosti prezidentského úřadu k dobru věci. Ing. Miloš Zeman takovou osobností skutečně je.

doc. PhDr. Josef Bieberle CSc. v.v. někdejší děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, člen SPOZ