Nám poslancům to pak média a voliči vyčítají dvojnásob. A přitom často zbytečně – takových zajímavých zahraničních cest probíhá celá řada. Naposledy jsem se spolu s kolegy z výboru pro vzdělávání vypravila před nedávnem do Finska – země, známé nejen svými přírodními krásami, ale i špičkovou úrovní vzdělanosti. A čím se můžeme u nás v České republice inspirovat?

Nejprve pár slov k motivu naší cesty. Hlavním důvodem pro to, abychom se důkladněji seznámili s finským školstvím, jsou totiž špičkové výsledky tamních žáků a studentů v testech PISA- pokud někdo snad neví, jsou to takové ty testy, ve kterých čeští žáci a studenti naposledy katastrofálně propadli a exministru Dobešovi to bylo jedno. Naopak Finové v nich excelují zejména v informační gramotnosti a v jazycích. Tento trend navíc ve Finsku stále stoupá. Myslím proto, že bychom měli „jezdit na zkušenou“ právě do Finska a dalších skandinávských zemí.

Základní rozdíl mezi naším a finským školstvím je, že pro Finy představuje absolutní prioritu a bez ohledu na momentálně vládnoucí stranu - ve Finsku se ve vládě střídají podobně jako u nás socialisté s pravicovou Stranou národní koalice. Ať kabinet sestavují ti nebo, oni, činní výdaje na školství cca 6,5% HDP.

Výše finského HDP je přitom okolo 186 miliard USD ročně. Na oblast vzdělání tedy každoročně putuje okolo 12,5 miliard USD, tedy, v přepočtu na české Koruny, přibližně 234 miliard. Ještě jednou opakuji – částka se nemění s každým novým ministrem či vládní koalicí. Finské HDP je přitom podobné našemu, nicméně země má oproti ČR polovinu obyvatel (5,4 milionu). Lze říci, že Finsko vydává na vzdělání čtyřikrát více, než Česká republika.

Finové si tedy mohou dovolit věci, které u nás znějí (a obávám se, že ještě dlouho znít budou) jako sci-fi. Veškeré školní tak například pomůcky hradí stát, až do maturity mají žáci a studenti nárok na jedno bezplatné teplé jídlo denně, funguje bezplatná doprava do školy. Pokud student bydlí na střední škole na internátě, vše hradí obec. A takhle by se dalo pokračovat.