Na světě je tolik zajímavých a podnětných témat a české školství má velice kvalitní základy položené osobnostmi formátu Karla IV., mistra Jana Husa, Jana Amose Komenského, Marie Terezie či T. G. Masaryka... Bohužel - člověk míní, Dobeš mění.

Kantorům a odborářům došla trpělivost a přistoupili k - zatím výstražné jednohodinové - stávce. Důvod není překvapivý, jde o metodiku odměňování učitelů. S tou se pan ministr vytasil již letos v únoru a už tehdy vyvolala rozporuplné reakce (pro zájemce jsou zde a zde dva články, které jsem psala ještě v době, kdy jsem se naivně domnívala, že s panem ministrem lze diskutovat). Jako tenkrát, i dnes odborné veřejnosti vadilo, že zkušení učitelé budou platově diskriminováni a mladé pedagogy to do školství možná naláká, ale déle než pět let tam nejspíš nevydrží - kdo by také vydržel, když ví, že jeho platový i profesní růst bude už jenom minimální.

Nicméně pan ministr „bouchnul" do stolu, systém odměňování si prosadil a - kdo by to byl řekl - učitelé se začali bouřit. Mimochodem jsem si v té souvislosti všimla, že pan ministr má zvláštní talent nalézt cizí dobrou myšlenku, s jejím autorem se neporadit a následně ji přetransformovat v něco úplně jiného.

Například se hodně mluvilo o tom, že je nutné ředitelům škol více věřit a přidat jim pravomoce. A to včetně platových, aby mohli své podřízené lépe motivovat. Pan Dobeš to bohužel pochopil tak, že ředitelé budou o platech svých podřízených de facto rozhodovat, neboť budou moci „výjimečně" (to slovo se mi opravdu líbí) příslušného učitele přeřadit z jedné platové třídy do druhé. Prostě holinky nebo hodinky - oboje se natahuje, tak co.