Prezident poslal Petru Nečasovi dopis, v němž žádá od premiéra osobní garanci toho, že chystané majetkové vyrovnání s církvemi neprolomí restituční hranici 25. února 1948. Samozřejmě, že jde o absolutní nesmysl. Jak může premiér garantovat výklad zákona? Co když nějaký soud za dvacet let zjistí, že byl nějaké církvi zabráno pole u kostela už 24. února? Co když se do církevních restitucí pustí mezinárodní arbitrážní soudy? K čemu bude slovo Nečasovo (což opravdu není slovo boží)?

Právo (doufejme, že ještě stále) funguje a platí nezávisle na premiérovi, na vládě, na prezidentovi, na politice. Pokud chce tedy náš prezident vyjádřit nespokojenost s navrhovaným zákonem o "narovnání státu s církvemi", může ho vyjádřit svým vetem, nikoli aktivisticky vstupovat do zákonodárného procesu. Prezidentovi šlo ale očividně o něco jiného než o nějakou "garanci". Taková totiž nemá smysl. Jde mu o to, aby (opět) vrazil klín do ODS, zároveň mu jde o to, aby si na tématu "církevních restitucí" přihřál eintopf popularity.

V následujících dnech se dají očekávat velké politické turbulence a Klaus chce svým dopisem upozornit na to, že tady ještě je a že jeho role bude v posledních měsících jeho funkčního období zásadní. Poslanci ODS, kteří ke Klausovi dlouhodobě inklinují, mohou svou náklonnost k hlavě státu projevit už při jednání sněmovny o zvýšení DPH. Proti vládnímu návrhu vystupuje nejen Klaus, ale otevřeně už i několik poslanců (o senátorech ani nemluvě) ODS. Jasné jsou také Klausovy vzkazy ze 3. září, aby při "hlasování o daňových změnách zvítězil zdravý rozum". Nečasova (a taky Kalouskova) vláda přitom s přijetím zákona o zvýšení DPH spojuje svůj další osud...