Strážce pokladny tomu přidal, tomu ubral, protože kde nic není, ani smrt nebere. A premiér moudře pokýval hlavou a dohodnutý kompromis všude zveřejnil se slovy: "Podívejte se občané, jak jsme schopní, nakonec jsme se dohodli.“

Jenže v oné zemi vládla demokracie, takže smluvený rozpočet musel schválit ještě parlament. Ten už dopředu informoval premiéra, co je důležitější, jestli silnice, či více kultury a kolik že by se vůbec mělo vybrat a rozdělit."Ale, však oni to poslanci pochopí a schválí, nic jiného jim nezbývá, my už se dohodli,“ mávl rukou premiér.

Naštěstí státní rozpočet České republiky má jiný osud. Poslanci ho tvrdě projednávají a často má jinou podobu než vládní návrh. A teď se podívejme do Evropy. Evropští poslanci velkou většinou sdělili dopředu Komisi a Radě, jaké mají představy o víceletém rozpočtu, zejména jak velký má tento sedmiletý rozpočet být.

Rada však dojednala svůj vlastní kompromis a teď, jak naše pohádková vláda čekala, europoslanci návrh jen tupě schválí. Když ne, tak: "neobhajují národní zájmy, jsou škůdci svých zemí, jsou nezodpovědní, chtějí jen rozhazovat atd."

Ne, jen se zachovali tak, jak jim mandát přikazuje. Hájit zájmy občanů, kteří je zvolili a hájit svou pozici, kterou svým většinových hlasováním dali jasně dopředu najevo. Prostě Komise a Rada musí přestat Evropský parlament přehlížet, začít jednat a najít společný kompromis.