Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že povinnost  pro příslušníky bezpečnostních sborů odpracovat 150 hodin bez nároku na mzdu není protiústavní mnoho policistů nepotěší a zhasí naději na lepší ohodnocení jejich práce a nasazení. Útěchou budiž skutečnost, že rozhodnutí tohoto nejvyššího zákonodárného sboru nebylo jednomyslné a čtyři soudci si vyhradili právo na jiný názor.

Ústavní stížnost byla založena na ustanovení § 112odst.2 zákona, kde se praví, že „příslušníkovi je služební příjem stanoven s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin ročně". Takový byl úmysl zákonodárce, aby výjimečné, tedy případné potřeby bezpečnostních sborů, tedy policistů, hasičů, celníků a vězeňské služby byly řešeny přesčasovou prací bez nároku na mzdu. Připomínám, že to bylo v době, kdy průměrný plat např. policisty byl 33.000,- a počet policistů byl asi 47.000. Dnes je situace diametrálně odlišná. Průměrná mzda klesla na 29.000,- (u většiny řadových policistů se mzda pohybuje kolem 23.000), počet policistů na 41.000 a z případné služby přesčas se stal pravidelný systém. Příslušníci bezpečnostních sborů jsou pravidelně rozepisováni do měsíčních plánů už s přesčasovými hodinami, kterých místo aby ubývalo, tak přibývá. Důvod je jednoduchý, příslušníků je málo, služby se musí naplnit a výkon zajistit. U některých bezpečnostních složek se stává, že již v polovině roku mají někteří příslušníci rozsah přesčasů 150 hodin naplněn, následuje příjemnější období proplácení dalších přesčasů, to však vede k tomu, že někteří odpracují až dva měsíce v roce navíc. Následky se mohou projevit v nedostatečném výkonu a přetížení a také v projevech zdravotních, sociálních a rodinných problémů.