Určitá skepse, zda je možné napravit chyby současné vládní koalice vyplývá z přijetí jejich teze, že není dostatek prostředků na tyto oblasti, a že až ekonomika pošlape rychleji a výkonněji, potom budou peníze na sociální pomoc, na zlepšení vzdělání, na školky, na kulturu atd. Je to velký omyl, zvláště pokud je tento názor opřen o neoliberální politiku, která prosazuje tržní hospodářství bez přívlastku, která bývá označována jako tvrdý kapitalismus, jehož jediným regulátorem je trh. Omyl spočívá v tom, že tento ve světě již opouštěný ekonomický směr nelze nijak polidštit, neboť jeho jediným cílem je kapitál a nové a nové zisky.
Omyl spočívá také v tom, že současnou ekonomickou krizi překonáme pouze utažením opasků a čekáním až se krize přežene. Za prvé je rozdíl na jaké dírce má kdo opasek zatažený a zda ještě může dál utahovat a za druhé pouhým čekáním nic nespravíme. Jako příklad k porovnání si můžeme všimnout opatření, které udělala Indonésie, která není rozvojovou zemí, ale patří již mezi nejsilnější ekonomické subjekty světa. Indonésie reagovala na krizi těmito opatřeními: zachování kupní síly obyvatelstva, podpora nových pracovních míst, uskutečňování rovnováhy mezi kapitálem a prací, to znamená, že zisky se nesmí kumulovat aniž by vytvářely další výrobní a pracovní možnosti. U nás můžeme pozorovat pouze škrty, úsporné balíčky a zvyšování daní. Politikové v Indonésii zachraňují společnost, politikové u nás zachraňují systém, který je postaven božstvu jménem kapitál.
Zajímavá a alarmující je také Zpráva o chudobě a bohatství, kterou předložilo ministerstvo práce ve Spolkové republice Německo. Ta konstatuje, že na současné krizi vydělali bohatí, že horní desetině lidí v Německu patří více jak polovina celkového bohatství, zatímco více než polovině těch druhých jenom jedno procento. U nás žádnou takovou zprávu nemáme, statistika uvádí jenom průměry, které jsou jak víme velmi zavádějící. Každopádně lze říci, že takovýto vývoj je velmi nebezpečný, vytváří pocit velké nespravedlnosti, nahrává extrémním názorům a tendencím.
Je čas hledat novou logiku společnosti, nastolit novou úmluvu o sociálně tržní ekonomice, hledat rovnováhu mezi kapitálem a prací, státem a společností, městy a venkovem. V té nové logice nesmí být hlavní prioritou kapitál, ale lidské potřeby a vztahy. Ekonomika musí sloužit lidem a ne naopak. Velká nerovnost mezi lidmi ohrožuje demokracii, protože část lidí se stává nesvobodnými. Součástí nové úmluvu by měla být teze, že majetek není integrální součástí člověka, jeho vlastnění člověka obohacuje, ale současně zavazuje k tomu, aby bohatství sloužilo k obecnému dobru.
V těchto myšlenkách a v nové úmluvě je možné hledat řešení současných problémů, napravení škod způsobených pravicovým vládnutím a nalézat víru, že lepší svět je možný.
Mgr. František Bublan
senátor ČSSD
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Mgr. František Bublan
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Bublan - profil
