Nicméně zamyšlení nad tím, co bylo a nad tím, co se odvíjí nyní mne vede ke srovnání a konstatování, že není hladovka jako hladovka.

Za prvé je nutno říci, že jednodenní hladovka je pouhý symbolický akt a z pohledu nějaké oběti je to jenom brnkačka, která se dá lehce vydržet a člověka nijak silně nezasáhne. Jednodenní půst doporučují někdy i lékaři a také např. vyznavači jógy, nebo zenu. Teprve druhý den člověk pocítí skutečný hlad, menší výkonost, nervozitu a slabost.

To však nemusí být tak důležité, důležitější je podstata toho konání a smysl tohoto projevu. Hladovka, nebo-li půst má původ snad ve všech náboženstvích a je projevem určité oběti pro dobrou věc. Lidé se postili, aby se tak trochu očistili od svých nedokonalostí, zamysleli se nad tím, co je hodnotnější a spojili tento projev také s modlitbou za dobrou věc. Současná křesťanská nauka dokonce říká, že postní projev by měl být spojen s nějakým altruistickým skutkem, není opravdové dobrovolně hladovět, abych ušetřil nějaké peníze, za které si koupím hezké šaty, ale je opravdové ušetřené peníze darovat někomu, kdo to potřebuje a komu tím pomohu a udělám trochu radosti. Nevšiml jsem si, že by studenti spojili svůj protest s nějakou podobnou dobročinnou akcí. Hladovka či půst by neměl být nějakým sebemrskačstvím, ale skutkem, který přináší kousek dobra.