Soudní proces MPAA a torrentového portálu/vyhledávače IsoHunt v USA spěje k ne příliš šťastnému konci, který přesně poukazuje na to, proč vznikají ve světě pirátské strany a z čeho mají reálně strach.
Celá pointa je v tom, že mnohá klíčová slova ve filtru jsou obecnými slovy zahrnujícími i torrenty, které se odkazují na díla volná. Např. 10, 21, Birth, Cars, Dad, Dave, dokonce i Firefox nebo Soldier. Zatímco doposud bylo jakž takž snesitelným, i když zdaleka ne ideálním zvykem, že vlastník autorských práv upozornil na závadný obsah a provozovatel jej promptně odstranil, v tomto případě se už jedná o nefalšovanou cenzuru. Provozovatel IsoHuntu se pochopitelně odvolává, jenže pokud mu to neprojde, předstihnou USA v cenzurování internetu Čínu. Tam totiž cenzuruje internet vláda, v USA by se o to měly starat soukromé organziace. Můžeme se dlouhosáhle bavit o tom, co je horší, ale obojí je každopádně špatně.
Ještě krátce k tomu jakž takž snesitelnému filtrování obsahu zmíněném výše. Společnost Google provozující portál YouTube vyhrála první kolo s mediálním molochem Viacom, který požadoval za porušování autorských práv odškodné ve výši jedné miliardy dolarů. Porušení práv se měl dopouštět portál YouTube tím, že uživatelé na něj nahrávali a zpřístupňovali tak veřejnosti díla nebo jejich části, jejichž vlastníkem práv je právě Viacom. Soud rozhodl tak, že YouTube je chráněn tou částí DMCA, která hovoří o tom, že provozovatel nemůže být odpovědný za porušování autorských práv uživateli služby, pokud se o něm nedozvěděl. Provozovatel YouTube (Google) se o něm nejen dozvěděl, ale zároveň ihned zasáhl a video z portálu odstranil, což mu ve sporu významně pomohlo a soud se tak postavil na jeho stranu. V tomto sporu se pochopitelně také Viacom odvolá, protože je přesvědčen, že soud nepochopil význam DMCA.
Těžko říci, zda by pro IsoHunt byl takovýto scénář snesitelnější, Asi ne, protože si jistě, stejně jako my, klade otázku: Neměl by o tom, komu patří práva a komu ne, náhodou rozhodovat soud nebo orgán s adekvátní pravomocí? Google rozhodně takovým orgánem není, přesto jde zábavnímu průmyslu na ruku a aktivně obsah na vyžádání blokuje, dokonce i takový, jehož zablokování nemá kdo co požadovat, protože na něj nevlastní autorská ani jiná podobná práva (viz. zápisek z blogu Marka Lutonského Marek vs. YouTube a Sony Music - 1:0).
Moje osobní představa je následující: vlastník práv se má domáhat u soudu (či podobného orgánu) a pokud uspěje, provozovatel pouze závadný obsah smaže a soudní náklady si musí vlastník práv vymáhat (přes pojišťovnu, vymahače, sám, jakkoli...) na tom, kdo jeho práva skutečně porušil a na portál provozovatele závadný obsah umístil.
Dále čtěte:
Ferjenčík (ČPS): Rozděl a panuj podle volebních inženýrů ODS
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČPS
