Desetiprocentní hranice populace bez práce má svůj "evropský rozměr". Jen malá skupina členských států se může aktuálně chlubit lepšími čísly.

Jsem přesvedčen, že účinná řešení musí hledat především národní vlády jednotlivých zemí. Národní řešení musí zohledňovat specifické národní či regionální podmínky. Nevidím žádný problém v tom, aby si jednotlivá národní řešení nezaměstnanosti navzájem konkurovala. Úspěšné kroky jedné země mohou být (plně v souladu s mou představou spolupráce členských zemí v EU) inspirací pro další země, stejně jako se jiné země mohou vyvarovat chyb druhých.

Hlavním úkolem evropské legislativy a evropských nástrojů je respektovat plně pravidla subsidiarity, tedy nechávat volný prostor pro řešení na národní úrovni. Evropská legislativa nesmí národním řešením bránit a komplikovat situaci - což aktuálně činí. Nepružná, nedostatečně flexibilní a nevyvážená nemoderní právní úprava pracovně právních vztahů, kterou EU doslova vnucuje svým členským zemím, zaměstnanosti nepomáhá, ale škodí. Stejně tak finanční nástroje, které EU využívá pohříchu více ke své propagandě, než ve prospěch zaměstnanosti, je třeba zásadně reformovat. K obojímu však v Evropském parlamentu zatím chybí dostatečně velká podpora.