Pokud mě paměť neklame, tak se o nákupu čtyř letounů CASA rozhodovalo na jaře roku 2009. Velkou roli v této záležitosti hrál už náměstek ministryně obrany Martin Barták, ale pochopitelně hlavní odpovědnost ležela a leží přímo na tehdejší ministryni obrany Vlastě Parkanové.
 
Celý obchod byl od začátku provázen řadou pochybností, a proto se k němu KSČM stavěla kriticky. Pro mě bylo v tu dobu nejdůležitější, že zásadní výhrady měli sami vojáci. Zcela jednoznačně se přikláněli k jiným typům letounů, které by vyhovovaly vojenským požadavkům daleko více. Kromě vojenských poznatků však od počátku budila pozornost i cena, která se zdála být přemrštěná, a byly zde i pochybnosti o kvalitě. To vše se potvrdilo. S otázkou kvality se potýkáme dodnes. Dosud není rozhodnuto, zda letouny budou vůbec v plném rozsahu schopny plnit to, co se od nich očekávalo.
 
Faktem je, že výběrové řízení se nakonec nekonalo a vládě musel tento projekt někdo předložit. Předpokládám, že tímto předkladatelem byla tehdejší ministryně obrany Parkanová.

Když jde o obchody za miliardy, jako v tomto konkrétním případě, tak platí, že se téměř ve všech případech u takových vojenských zakázek objevily indicie, které by měly být v centru pozornosti protikorupční policie. A pokud se dnes některým bývalým členům Topolánkovy vlády, hájícím exministryni Parkanovou, zdá, že by bylo dobré, aby se obvinění rozšířilo na všechny členy tehdejší vlády, kteří podezřelý nákup podpořili, tak nelze než s tím souhlasit. I občané by určitě přivítali, kdyby i na tyto představitele „došlo“.