Kolegyně, kolegové, přátelé,
za pár hodin odcestuji na dva týdny na dlouho plánovanou cestu do zahraničí. Posílám vám tento mail, protože během mé nepřítomnosti se uskuteční několik nesmírně důležitých schůzek a jednání, a já považuji za nutné seznámit vás se svým stanoviskem, se svým názorem.
V uplynulých dnech jsme prošli množstvím jednání, zvratů a zmatků, minulý týden byl takovou koncentrovanou ukázkou naší téměř dvouleté práce ve Sněmovně. Hodně jsme mluvili, k mnoha věcem jsme se vyjadřovali, na některých věcech jsme se dohodli a usnesli. A pak všechno bylo jinak. Nic nového.
Tentokrát nás ale naše „strategie“ přivedla do situace, v jaké jsme ještě nebyli. Naše koaliční partnery, a také některé z nás, konečně opustila trpělivost. Hrozí konec vlády, nové volby. Do jaké míry vedení ODS a TOP09 „bluffuje“, to se můžeme jenom domnívat. Už neštěká jenom klaun Gazdík, do hlasitých urážek nás, členů VV, se naplno pustil i sám náčelník Kalousek, pere to do nás, byť slušně a diplomaticky, ale přesto tvrdě a nesmlouvavě i pan premiér Nečas a dokonce paní předsedkyně Němcová. Tady končí legrace. Ptám se – máme se tomu divit? Není třeba kousek pravdy na jejich straně? Vím, jsme nezkušení, proti nám stojí ostřílení a zkušení dravci, kteří zneužívají našeho zelenáčství, ale je mezi námi někdo, kdo očekával něco jiného? Ano, na jednáních nás svou vychytralostí natlačí do nějaké dohody, kterou my později, po zjištění dalších informací nebo při projednání na klubu zpochybníme. A jim se to, celkem pochopitelně, nelíbí. Do toho hodíme nějaké to ultimátum, které v mnoha případech později klidně nedodržíme, občas se naši koaliční partneři doví nějakou důležitou „novinku“ z našich řad ne od nás, ale z médií,.... Prostě na spoustu, nebo snad většinu problémů, které nás ničí, jsme si zadělali sami.
Teď jsme v situaci, kdy řešíme otázku, jestli zůstat ve vládě nebo odejít a dopustit předčasné volby. Ano, slyšíme z regionů výzvy k odchodu z vlády. Skvělý nápad, ale byli jsme několikrát v situaci, kdy jsme měli vládu opustit. A neudělali jsme to, ikdyž by to mělo lepší dopad, než kdybychom to udělali dnes. Pokud teď odejdeme z vlády, končíme. Nikdy už se nevrátíme. Budeme se moci scházet, třeba na centrále ve Štefánikově ulici nebo někde po hospodách, tam budeme nadávat, navrhovat, doporučovat, chrlit spoustu skvělých nápadů, ale to je asi tak všechno. Nic neovlivníme. Nebudeme schopni udělat absolutně nic pro tuto zemi. Takový trik, jak se povedl panu Kalouskovi, tedy potichu se přetvarovat do nějaké TOP12 nebo XY638, se nám nepodaří. Navíc umožníme ČSSD a panu Kalouskovi nerušené „hospodaření“ bez toho, že bychom měli možnost je jakýmkoliv způsobem „usměrňovat“. To by nepřineslo pro Českou republiku nic dobrého.
To, co jsem tady doposud napsal, všichni víme, jen jsme si to snad nechtěli připustit, nebo jsme doufali v nějaký zázrak. Ale je čas přestat doufat a udělat sami krok k nápravě.
Nechci, abychom projednávali, kdo a v čem udělal chybu. Toto není o jednotlivcích. Všichni jsme odpovědní za stav, v jakém dnes VV jsou. Neztrácejme čas hledáním viníka. Neuspěli jsme jako tým a já bych rád, abychom jako tým našli nápravu. Nesmíme v žádném případě dopustit jakékoliv dělení poslaneckého klubu. Není nutné, aby někdo odcházel. Musíme za každou cenu zůstat pohromadě, vyvrátit řeči o štěpení. Nemusíme – a ani nemůžeme – mít všichni na všechno stejný názor, ale já jsem přesvědčený, že dokážeme najít cestu, jak pokračovat, aniž by to někomu dělalo větší potíže. Pokud k tomu bude potřeba zvolit nové vedení strany nebo poslaneckého klubu, budu s tím souhlasit a podpořím návrh na uspořádání volební konference před koncem května. Hlavně nedrolit klub. Fatálně by nám to ublížilo.
Také je nutné zdržet se jakýchkoliv veřejných výzev, otevřených dopisů a podobných veřejných aktivit, které jenom zhoršují situaci a upevňují názor veřejnosti, že se rozpadáme, že nejsme tým. Řešme si naše problémy „doma“, buďme dospělí. Žádám tímto pana Jarolíma, aby ustal ve vydávání svých požadavků, výzev a prohlášení; chápu, že mu to může přinášet pozitivní body před volbami do Senátu, ale pro stranu to nic pozitivního nepřináší, jen to veřejnosti ukazuje, jak jsme rozhádaní. Řešme to doma, prosím.
Vážené kolegyně, kolegové, pokud jste dočetli až sem, děkuji vám za váš čas a doufám, že se všichni rozumně zamyslíme nad situací a možnostmi jejího řešení. Teď není čas na hrdinské činy. Je krásné jít s vypnutou hrudí proti kulometům, ale jako mrtvoly nebudeme nikomu užiteční.
Mějte se tu krásně, já budu situaci bedlivě sledovat z povzdálí, ale budu na telefonu a připravený si s kýmkoliv z vás promluvit. Na svou cestu se těším, ale také se těším, že se vrátím zpět mezi vás a že nás bude tolik, kolik nás bylo minulý týden.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veciverejne.cz
