Během těchto debat zdůrazňoval především fakt, že Evropa je v poslední době příliš rozptýlena prázdnými debatami o svých vlastní podobě, a není tak schopná ukázat dostatečnou akceschopnost nutnou k překonání ekonomické krize.

Podle Jiřího Dienstbiera je též nutné, aby Evropská unie prokázala, že jejím primárním cílem je stále prosazování ekonomického a sociálního rozvoje všech částí Evropy. Bez toho nebude schopna obhájit svoji legitimitu. „Uprostřed nejhorší ekonomické krize za posledních sedmdesát let chtějí občané, aby jejich politici strávili méně času neplodnými obecnými debatami a aby se naopak více věnovali prosazování konkrétních opatření na podporu zaměstnanosti v nejhůře postižených regionech unie.“

„Po většinu času našeho členství v EU měla bohužel Česká republika vlády, které se radši utápěly ve zbytečných vnitřních rozbrojích, než aby se věnovaly daleko obtížnější práci na formování účinné politiky. Potencionální ztráta třiceti miliard z fondů EU je jenom částí mnohem širších škod plynoucích z tohoto destruktivního přístupu. Navíc čeští politici svým vystupováním většinou blokovali diskuzi o praktických opatřeních, které by pomohli občanům celé Evropské unie.“