Očekávání byla obrovská - tento klíčový summit EU měl přinést evropskou odpověď na současnou krizi. Jde přitom o klíčové otázky stabilizace EU jako jsou jasně definovaná dluhová brzda, tvorba Evropského záchranného mechanismu, silnější koordinace rozpočtových politik zemí EU či přístup Evropské centrální banky k dluhové krizi. Témata, před kterými prostě nelze strkat hlavu do písku a ke kterým bychom jako člen EU měli přijmout svůj díl odpovědnosti.

Vše podstatné se vědělo měsíce předem. To že nakonec závěry obešly citlivý problém zásahu do primérního práva EU (smluvní základ Unie) se dalo očekávat a na věcných problémech ekonomické stability to nic nemění. O to více překvapí, že český premiér na tento historický summit zjevně přijel nepřipraven, bez jasného politického mandátu jak naložit s českým hlasem u společného stolu. Tuto pasivitu české exekutivy pak zakrývá nejasnými postoji ve stylu chytré horákyně. Krátkozraké politikaření místo strategického nadhledu. O co šlo na pátečním eurosummitu a na co se mohla česká strana věcně i politicky připravit ? Zde jsou hlavní body přijatého kompromisu.

1) Posílená architektura hospodářské a měnové unie :