Pod ministerstvo financí přitom spadá nejen daňová správa, ale také celní správa a Finanční analytický útvar ministerstva financí (FAÚ). Data, které jsou za tyto instituce uváděna, mají doložit míru jejich společné aktivity v oblasti daňových úniků. Kalousek se snaží prokázat, že propad daní souvisí jen s propadem ekonomiky, nikoliv s účinnosti berní.

MF ČR uvádí, že v letošním roce jeho podřízení odhalili několik rozsáhlých daňových podvodů ve výši minimálně 3,5 mld. Kč. Za prvních 10 měsíců roku 2011 bylo doměřeno 2,6 mld. Kč a podáno 13 trestních oznámení. Při společných akcích daňové a celní správy na hraničních přechodech s Rakouskem a Německem bylo získáno do státního rozpočtu 168 miliónů Kč. Na základě monitoringu operací podezřelých z praní špinavých peněz bylo podáno celkem 41 trestních oznámení s podezřením ze spáchání daňové trestné činnosti a zajištěná částka dosáhla téměř půl miliardy korun.

Otázkou je, zda uvedené údaje znamenají podstatný posun v boji s daňovými úniky. Daňové nedoplatky dosahují částky kolem 100 miliard korun. A stínová ekonomika, která je mimo zdanění, činí minimálně půl bilionů korun. Pokud výkon tzv. stínové ekonomiky dosahuje podle pesimističtějších odhadů až na 25 % HDP, šlo by o cca 700 mld. Kč. To by znamenalo, že efekt zmiňovaných akcí se pohybuje kolem 1-2 % z celkového objemu nevybraných daní. Kalousek se tak touto intenzitou boje proti únikům chlubí drobnými.

Většina doměřených daní pak směřuje k různým s. r. o., od kterých se nakonec zdaleka nevybere ani to, co jim bylo vyměřeno. Zato  multimiliardové transnacionální korporace zůstávají bez povšimnutí. Prostě se měří různým metrem. Zcela symptomatický je v této souvislosti případ, kdy ministr Kalousek odpustil svému stranickému a vládnímu kolegovi ministrovi Schwarzenbergovi 30 mil. Kč, které měl vrátit z nesprávně použité dotace na rybníky. Vyhýbat se daním je v dnešní společnosti bohužel normální.