Vážené poslankyně, vážení poslanci, ráda bych zde představila a věcně vyargumentovala svůj postoj k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Hned úvodem chci zdůraznit, že nejsem proti vyrovnání s církvemi. Naopak, jsem přesvědčena, že je to správný a potřebný krok. Je však třeba učinit způsobem, který bude od počátku transparentní a spravedlivý a naprosto jasně definovaný. Stávající dohady kolem církevního vyrovnání jsou ostudné a nehodné církevních a náboženských společenství. A dodávám - i české veřejnosti a českého státu, na což se bohužel často zapomíná.

Mým cílem není zpochybnit podstatu narovnání s církvemi, ale předejít stavu právních a majetkových křivd, které nastaly v sousedním Polsku, Slovensku, Maďarsku, ale i Slovinsku. V těchto zemích byl proces vyrovnání podceněn, uspěchán a právně nedořešen. Výsledkem toho bylo vyvolání stovek nových sporů, soudních pří a křivd, tedy ve výsledku velké vlny pachuti a skepse vůči náboženským společnostem. Tento stav si rozhodně nepřeji a snažím se mu společně se svými kolegy z Věcí veřejných předejít skrze naše pozměňovací návrhy.

Jako zcela zásadní vidím naplnění slibu vlády Petra Nečase, že bude zajištěna transparentnost vrácení církevního majetku skrze jasný výčtový seznam majetku, který bude navrácen. Bez něho odmítám akceptovat návrh částky finančního narovnání ve výši 59 mld. korun. Ostatně dosud nevíme, z jakého základu se tato částka vyčetla, na základě jaké metodiky a zda je vůbec tato metodika adekvátní a plně věrohodná. Není přijatelné, aby stát vycházel z tržních cen, na kterých je založeno ocenění církevních majetků. Tento krok by byl naprosto diskriminační vůči ostatním restituentům. Vždyť při nápravě škod fyzickým osobám stát žádné tržní ceny neuznával a připomínám, že dodnes neuznává.