Je nepochybné, že každý má právo na názor a na jeho svobodné vyjádření. Nakonec to znělo z různých úst různě nejen na Václavském náměstí v Praze, ale i v dalších městech naší republiky. Jedni protestovali proti zrušení své nemocnice, jiní proti nepravdivému zpravodajství veřejnoprávních medií, další proti nespravedlivým reformám vlády. Já osobně jsem vyjádřil úctu obětem fašistického teroru z roku 1939 a účastnil jsem se části demonstrace v Praze. Spěchal jsem domů do Českých Budějovic, abych se něco dozvěděl o motivech těch, kteří se sešli na tamním náměstí Přemysla Otakara II., dříve Žižkově náměstí.
Netrpím předpojatostí a dokážu se kriticky dívat nejen na současnost, ale i na minulost. Co se však školství týče, nemyslím si, že by bylo za minulé éry devastováno tak, jak se nám v jižních Čechách snaží vsugerovat jeden učitel z Třeboně. Mám srovnání nejen toho, co mne učili moji vynikající učitelé, když jsem chodil do základní školy, na gymnázium a na Právnickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně, dnes Masarykovy univerzity. Srovnávám to i s tím, jak se učily a studovaly moje děti na základní a střední škole a dcera pak i na univerzitě. Jedno vím jistě, nikdy jsem se nestal rukojmím žádného učitele a jeho politického názoru. Nevím, co své žáky zmíněný učitel učí, a je mně i líto, že zneužívá svého učitelství k útoku na učitelku, která má ve své škole dobré výsledky a školství zná za dobu, kterou učí, zřejmě lépe než on. Jsem potěšen, že většina krajského zastupitelstva se nenechala znervóznit akcí, jež ve svých důsledcích nabírá fašizoidní směr. Navíc mne velmi zklamal rektor Jihočeské univerzity, který takovým krokům dal podporu. Nejen jemu bych chtěl připomenout, že ústavní pořádek naší země je podle článku 5 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran. A že z této soutěže vznikají orgány zákonodárné, výkonné a soudní. K tomu ještě dále platí článek 21 Listiny základních práv a svobod, který jasně říká, že občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců a že občané mají právo za rovných podmínek na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. A kromě jiného musím zřejmě ještě připomenout článek 3 Listiny základních práv a svobod, který zní: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“
Mladí studenti středních škol možná ještě nemusí tohle všechno znát, základy ústavnosti mají třeba teprve před sebou, ale akademický funkcionář by to znát měl. Včera v Českých Budějovicích někteří vyjádřili svůj názor na to, že v rozporu se shora citovanými články ústavy a Listiny základních práv a svobod nemá zastávat veřejnou funkci žena pro svůj politický názor. A co když pozítří někdo začne demonstrovat za to, že nesmí nějakou funkci zastávat jiný člověk, který byl zvolen, pro své náboženství nebo, ještě hůř, pro svou příslušnost k etnické nebo národnostní menšině? Neocitáme se náhodou zpátky u kolektivní viny, u „jediné správné cesty“ a u procesů, které vedly k nejhrůznější válce v historii 20. století? Není náhodou potřeba uvažovat o tom, jak řešit současnou ekonomickou krizi, jak odstranit zadlužování naší země a katastrofální míru korupce či další problémy, se kterými se potýkáme? Místo takových návrhů jsme byli na náměstí jen svědky toho, že je poctivá a pracovitá žena napadána pro své politické přesvědčení. Nezbývá mi než se zeptat, zda to není náhodou popření výsledku a smyslu svobodných voleb? Je smutné, že v druhé dekádě 21. století existují síly, které nejsou schopny se smířit s neúspěchem ve volbách, jsou ochotny sáhnout k fašizujícím metodám a své skutečné cíle zakrývat zároveň falešnými tvrzeními. Dokonce vyvolávají atmosféru pro osobní útoky, od nichž je jen krok k napadání rodiny dnešní radní pro školství a kulturu Vítězslavy Baborové. I to se, žel, už stalo skutečností.
Minulost se jistě potýkala i v rezortu školství s nemalými problémy. Řešila je lépe i hůře. Přesto část dnešních představitelů pravicové koalice v oněch dobách studovala a přinesla si své dnešní tituly. Nikdo je nezpochybňuje, na rozdíl od některých vysokých škol dnes. Ani střední školství na tom nebylo jinak, ani to školství učňovské či základní, za něž především bude kraj odpovídat. Jistě, leccos se změnilo. Nejen ve společnosti, ale také ve školství. Ne všechno však mělo a má přímočarý vývoj. Úkol Vítězslavy Baborové bude proto jasný. Dokázat napomoci školám v regionu, aby mohly plně zabezpečovat svůj hlavní cíl - učit a naučit žáky a studenty předepsané předepsané látce a připravit je do života. Vše ostatní, co je právě jí, a komunistům vůbec, předhazováno, pramení jen z toho, že jsou mezi námi stále lidé, kteří nechtějí přijmout zásady demokracie a nemohou se smířit s tím, že u lidí prohráli. Že byli ve volbách odmítnuti. Čas jistě ukáže, jak byly jejich snahy liché a že svými postoji spíše poškodili a poškozují právě ty politické strany, v jejichž režii vedou svůj útok.
Vojtěch Filip, poslanec Parlamentu ČR a předseda ÚV KSČM
Psali jsme:
_profil_top.jpg)
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
