Byl tak bezprecedentní nejen u nás, ale jistě i v celé Evropě, že si ho každý musel všimnout. Pochybuji ovšem o tom, že tam bude vnímán jako příklad vhodný k následování a že ho lze označit za postup v právním státě přijatelný. Nebudu tady psát o principech, na kterých se právní stát zakládá, ale stačí snad připomenout jedno staré české přísloví, a to, že kdo chce psa bít, ten si hůl najde. S právem a morálkou to jistě nemá nic společného.

Nebyl jsem žádným příznivcem policejního prezidenta, dokonce jsem se před jeho jmenováním vyjádřil dost pochybovačně. K jeho výběru jsem měl oprávněné výhrady. Ale přesto, nebo právě proto, mi to nemůže bránit v tom, abych nad postupem, jakým byl odvolán, vyjádřil nejen velké „znepokojení“, ale dokonce abych prohlásil, že jde o typický příklad toho, jak ve společnosti vyvolat pocit strachu.

Když zatknou opozičního politika, tak si může část občanů říct: „No, já sice s tím, co dělají tam nahoře (s vládou), nesouhlasím, ale nahlas to říkám jen v hospodě mezi svými, tak jim asi vadit nebudu.“ Navíc, pro toho, kdo má peníze, to je „dobrý“ návod, jak se dostat z velkého maléru - stačí platit vybraným advokátům, pravda, něco také poškozeným, ale třeba i policistům (opět jen vybraným). Nejdůležitější ale je mít známé u těch nahoře.

Tohle je ovšem z jiného soudku. V tomto případě jde o to, že „ty ses dostal ´nějak nahoru´, ale děláš svou práci tak, že už se to netýká jen těch dole nebo opozice, ale může se to dotknout i těch, kteří tě tam dosadili, a tak narazíš“. A tak Petr Lessy narazil. Vládní moc to nejprve zkusila s výhrůžkou, že když nebude poslouchat, tak ve funkci skončí. A když nenašla zákonný důvod, pro který to lze udělat, tak si ho prostě vytvořila.