Na dnešním zasedání máme za úkol zaujmout zásadní politické stanovisko k tomu, jak bude postupovat KSČM v příštím roce, tedy mimo jiné do voleb krajských a senátních, a jakým způsobem se budeme připravovat na to, abychom zvládli celou situaci, která je před námi.  Je při tom důležité, abychom pochopili jednotlivé domácí jevy a to, co se v republice odehrává - zda to vše je věcí čistě jen českých sporů nebo je to logický odraz procesů v mezinárodním dění. Nejde jen o to, že KSČM odhaluje nekompetentnost naší současné vlády, která jedná ve své činnosti bez respektování zájmů ČR, a dokonce ani v jejím proklamovaném evropanství nepracuje v zájmu občanů ČR, v zájmu našeho státu, ale že nejedná v zájmu občanů, kteří ji volili.

Je faktem, že česká vláda, nyní jako vláda členské země EU,  bezostyšně pracuje ve prospěch nadnárodní finanční oligarchie a v podstatě pracuje pro vládní instituce Spojených států amerických. Proč to říkám? Finančně ekonomická krize totiž vstupuje do další fáze, a to mnohem závažnější. Připomínám diskusi, kterou jsme vedli na zasedání ÚV KSČM v letech 2008-2009, z níž vyplynulo, že nepůjde o něco jednoduchého, že půjde o situaci, která bude mít mnohem více peripetií, než jakási cyklická krize kapitalismu. Dopad ekonomické a hospodářské krize bude mít tentokrát především politický charakter. Stabilita liberálně tržní ekonomiky je totiž celosvětově ohrožena a finanční kapitál je si toho dobře vědom. Model, kdy získávání dodatečných zdrojů v rámci globalizace a budování blahobytu na úkor ostatních ztroskotává právě v USA, je na konci. A nadnárodní korporace to velmi dobře vědí. Nezbytně tedy musí dojít ke střetu o světové zdroje, které jsou celosvětově teritoriálně soustředěny především ve světě islámu a v Rusku. Spojené státy tedy stojí před zásadním problémem a  nezbývá jim než usilovat o omezení vlivu jak Číny, tak Ruska.

Připomeňme si to, co se v současném světě děje. Ať už jde o prezentovaný problém mezi Izraelem a Iránem, který se odehrává trochu na jiné rovině. Ale když se podíváme na podstatu i tohoto problému, můžeme konstatovat, že jde o součást boje o zdroje. Stejně tak problém, který se odehrává na Korejském poloostrově. Nově vznikl také problém na ose Pákistán - Čína, nepokoje na hranicích Ruska a do toho všeho se včleňuje boj o Afriku, jakožto o světadíl, který je cílem zdrojové politiky nadnárodních korporací a Spojených států zvlášť.

Evropě v této době hrozí další dluhová krize. Důvěra ve sjednocenou Evropu opět klesla, a to nejen v ČR, nejen mezi voliči KSČM nebo levice. Obecně klesla důvěra v to, že tento projekt vůbec za něco stojí. A slyšíme to i od reálně uvažujících i dokonce od liberálů. Samozřejmě ti, kteří se touto situací zabývají dlouhou dobu, vědí, že jde o velmi vážný problém.

Co si v této souvislosti  musíme připomenout? Že v historii sílily touhy po sjednocené Evropě vždy, když bylo před válkami - před první i druhou. Ze strany USA můžeme proto jasně cítit záměr o vyvážení jejich vnitřních opatření, která byla přijata po 11. září. Tato opatření nyní směřují zejména do Evropy. Zde totiž sociálním nepokojům už nelze zabránit. A tak je potřeba udržovat je pod kontrolou a prosazovat vládní vůli, která ale nemá žádnou oporu v národech. Proto se nekompromisně mezi ekonomicky závislými lidmi, nakonec i státy a společenstvími, uměle vytváří atmosféra strachu. Tento model v ČR na sebe přebírá české ministerstvo zahraničí a české ministerstvo vnitra. U ministerstva zahraničí je to až úsměvné, jde totiž spíše o ministerstvo k prosazování amerických národních zájmů. Pomocí ČR v Evropě a ve světě se snaží Američané prosazovat své priority, takže už asi bychom  Ministerstvo zahraničí ČR neměli pokládat za naše. Připomenu jednu zkušenost. Návštěvníci ze  zahraničí, z neunijního prostoru, už dlouho říkají, že potřebují-li víza do Evropy či do ČR, tedy schengenská víza, že do ČR raději přijedou na víza německá, italská, tedy jakákoliv jiná, jen ne česká. Je tomu tak proto, protože naše ministerstvo zahraničí prostě v zájmu našeho státu nepracuje. A pokud jde o ministerstvo vnitra, to je také zřejmé. V podstatě mu jde o prosazení oslabení systému lidských práv, ať už jde o předběžná opatření, když se konají stávky, nebo nově vývoz stávkokazů, atd.  A kdo se na takových postupech podílí? Nejen zmíněná ministerstva, ale i další včetně ministerstva obrany, práce a sociálních věcí, atd. Hnutí nespokojenosti nelze bagatelizovat, proto se vláda pokouší postavit mnohá dosavadní práva  mimo zákon a eliminovat jakéhokoliv hegemona, tzn. vedoucí sílu, která by mohla stát v čele právě nespokojených mas. A tady jsme u toho, co se týká nás.