Snaha premiéra Nečase prosadit na domácí půdě to, co na evropské úrovni odmítá, vypadá nejen pikantně, ale zcela pokrytecky a nedůvěryhodně. Řeč je o fiskální smlouvě, tedy paktu o vyrovnaných rozpočtech.

Aktuální Nečasův postoj nemůže překvapit, když víme, že ona Fiskální úmluva a související opatření se netýkají jen veřejných rozpočtů, ale také nastavují přísnější pravidla proti pažravosti spekulativního kapitálu, jako jsou např. daně z finančních transakcí. To se zřejmě dotýká těch, za něž premiér do roztrhání těla politicky kope. Koho? Na jedné straně prezidenta Klause, který si tak protiústavně drží v ruce vlivové drátky, na druhé straně nejrůznějších ekonomických zájmových skupin.

Petr Nečas v úvodním projevu na ideové konferenci ODS jako zjevenou pravdu řekl, že evropská ekonomika narazila na svůj strop a v následujících letech bude stagnovat. Reformy proto musí pokračovat. Ostře se pak pustil do ČSSD. Sociální demokraté podle něj agresivně prosazují přijetí evropské smlouvy o rozpočtové odpovědnosti, přitom svým voličům zatajují, že by pak svůj program museli "skartovat". Předseda české vlády se tak chová zcela podle hesla:  Zloděj křičí: chyťte zloděje!

Pane premiére, je smutným a jasně doložitelným faktem, že pravicové vlády za několik posledních let zvýšily zadluženost naší země jednou tolik oproti stavu za vlád sociální demokracie.

Další „pikoškou“ je premiérovo bití se v prsa za solidaritu. Kdyby to skutečně byla hodnota, kterou přijímá, neměl by problém s dorozumíváním se v Poslanecké sněmovně a jeho vláda by nemusela Parlament válcovat absolutní převahou sto patnácti hlasů.