To vše se dá shrnout pod pojem veřejné služby. A právě v přístupu k veřejným službám je zásadní rozdíl mezi sociálními demokraty a např. ODS nebo TOP 09, tedy pravicí. Právě proto jsou pro nás klíčové oblasti, zdravotnictví, věda, školství, občanská společnost, principy rovných šancí a právního státu.

Člověk není svobodný, pokud se bojí zítřka, nemá rovné šance pro uplatnění svých schopností, svého talentu, když nemá přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči bez ohledu na to, co má v peněžence. Každý, kdo nemá zrovna miliony, potřebuje pro svůj klidný a důstojný život beze strachu o budoucnost také fungující systém sociálního zajištění od důchodu, rodičovského příspěvku, až po případné podpory v nezaměstnanosti. Zajímavá informace je, že sociální dávky jako podpora na bydlení či v hmotné nouzi tvoří pouhá 2 %, celkových výdajů v sociálním systému. Takže určitě nejsou příčinou zadlužování státu, jak se snaží lidem vsugerovávat současná vláda.

Vládní strany systémy veřejných služeb likvidují pod demagogickým a líbivým heslem „malý stát“.  Zdravotnictví, školství  a důchody jsou  pro soukromý sektor totiž velmi dobrý byznys, zaručený a bez podnikatelského rizika. Lidé pravidelně platí a míru toho, co za to dostanou a kdy, si diktuje firma ohánějící se trhem. Vůbec také není pravda, že by byly privátní služby levnější. Např. americké zdravotnictví je sedmkrát dražší než české, které je kromě výjimečných špičkových klinik ve své většině lepší nebo alespoň srovnatelné s tím americkým.

Mnozí lidé, se kterými se potkávám, mi k tomu ale říkají: „Máte pravdu, ale nesmíte kvůli tomu dělat dluhy.“