Základním předpokladem takové diskuse je znalost fakticity. A mimořádně významná je pak lidská poctivost diskutujících, kteří ani fakta, která se jim nelíbí, nebudou zamlčovat, nebo nahrazovat nepravdami. Platit by to mělo i pro diskusi k důvodové zprávě, kterou skupina pravicových poslanců přidala k návrhu zákona na doplnění kalendáře svátků a významných dní o nový významný den - Den Jana Palacha.
Osobně jsem ve Sněmovně návrh na ocenění Jana Palacha jako historik i jako někdejší aktivní studentský účastník Pražského jara podpořil. Vznesl jsem ale věcnou výhradu právě proti cenzorsky, ideologicky formulované důvodové zprávě připojené k navrženému zákonu. Ta zpráva z Palacha vykleštila jeho osobnostní rozměr, zamlčuje jeho přesvědčení a motivy a chce jej mumifikovat jako „symbol boje proti totalitě“. Je pochopitelné, že moje kritika této jednostranné, ideologické a zcela ahistorické interpretace Palacha a jeho oběti vyvolala zájem médií.
Do diskuse vstoupil i právník Pavel Mates, který mne na publicistické stránce Práva 11. 2. 2013 nevybíravě obvinil, že prý nepřímo zpochybňuji Palachovu oběť, a mé konstatování, že Palach podporoval reformní komunisty, komentoval: „Je to lež jako věž a víme to nejen my, kteří jsme v té době studovali…, ale určitě i učitel a filozof Miroslav Grebeníček“. Letitý člen redakční rady revue Univerzity J. E. Purkyně v Brně Universitas P. Mates byl vždy psavý. Zejména v oblasti právní historiografie. Měl by tedy ctít práci s prameny. O to více mne z jeho výpadů na mou adresu překvapilo, že podlehl mediální kampani a že se neseznámil s obsahem toho, co jsem ve Sněmovně skutečně řekl. Tak zásadní profesní chyba a spolu s ní i jeho pokus popřít fakta o Palachově orientaci bych čekal spíše u nezkušeného publicistického eléva, nebo u kovaného ideologa.
Pokud chtěl P. Mates informovat čtenáře o svém názoru, že ke špatné důvodové zprávě k zákonu o Palachovi by se nemělo diskutovat a pokud zpochybnil a „poopravil“ i mnou uvedená obecně známá fakta, pak ani nepřekvapuje, že mne závěrem vybízí, abych jako poslanec k přepisování dějin ve Sněmovně napříště mlčel. Prý proto, že jsem komunistický poslanec.
Historie ale je někdy nelítostná věda. Stačí zalistovat v řadě čísel revue Universitas. Zjistíme, že P. Matesovi to vždycky psalo, jak si vrchnost přála. Svědčí o tom jeho mnohé referáty, zprávy i články. Jejich obsah byl vždy pozoruhodný, ať už šlo o vztah brigád socialistické práce a ROH nebo o volební zákony, které se měly stát podle P. Matese „účinným nástrojem dovršení procesu konsolidace v politicko-státní oblasti, ve které napáchaly útoky pravicových antisocialistických sil značné škody.“
A právě lidé typu P. Matese mne naučili rozeznávat hodnotné od podbízivého, lež od pravdy, vidět souvislosti dějů, uvědomovat si omyly a chyby i jejich dopady a ubránit se davovým mýtům a demagogiím.
Miroslav Grebeníček
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KSČM
