V jeho hledáčku je již delší dobu i Státní fond rozvoje bydlení. Získal si popularitu zejména programy Panel a poté Nový panel, díky nimž se řada bytových družstev a společenství vlastníků bytových jednotek odhodlala k větším rekonstrukcím domů. Jenže tento typ dotací na úroky z úvěrů zabrzdil nedostatek financí. Před minulými volbami přijala sněmovna novelu zákona o SFRB, která umožňovala poskytnout na dotace peníze ze státního rozpočtu. Přijetí podporovala i ODS. Jenže žádné argumenty o tom, že stát z rozvoje těchto stavebních prací získá víc, než vydal prostřednictvím daní z příjmů, DPH a ušetřených dávek sociální podpory, na ministra financí neplatí. Ten zná jediné hlavní rozpočtové opatření. Ostrou tužku na škrtání.

Byla jsem proto ráda, že poslankyně Zdeňka Horníková z ODS na jednání sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj prohlásila, že musíme udělat všechno pro zachování Státního fondu rozvoje bydlení. Nezbývá než doufat, že její přesvědčení o důležitosti bytové politiky sdílejí i ostatní politici ODS. Na dubnovou schůzi sněmovny předkládají poslanci ze všech stran zastoupených ve sněmovně (také jsem připojila svůj podpis) novelu zákona o SFRB, která má rozšířit jeho působnost i na nový finanční nástroj zvaný Jessica. Vlastně se má psát velkými písmeny, protože nejde o něžné ženské jméno, ale o zkratku dlouhého anglického názvu pro společnou evropskou podporu udržitelných investic do městských oblastí. Podle důvodové zprávy jde o »dotovaný systém využití návratných zdrojů, které jsou formou dlouhodobých úvěrů, půjček, záruk a investičního kapitálu poskytovány na investice do podporovaných oblastí«. Tedy s nižší úrokovou sazbou by si zde investoři mohli půjčit peníze, které by ovšem museli zase vrátit, aby se mohly použít na další projekty. Tyto prostředky soustředěné ve fondech rozvoje měst především z integrovaného operačního programu evropských fondů by mohly být využity na rozvoj městské infrastruktury, udržitelnost kulturních a architektonických památek, sanace a dekontaminace bývalých průmyslových areálů, zvýšení energetické účinnosti objektů, výstavbu budov škol, ústavů a dalších veřejně prospěšných zařízení či na výstavbu kancelářských prostor pro malé a střední podniky pro podporu zaměstnanosti. Tento finanční nástroj se začal v EU používat od roku 2006 a nyní by mohl být uplatňován i v České republice. Jako první začal s přípravou Moravskoslezský kraj. Setkala jsem se s názory, které zpochybňují, že o něj budou mít investoři zájem. Že jde jen o »přelití« nevyužitých prostředků z fondů EU na období, kdy již nebude »evropská ruka« štědrá, vedené snahou o »koloběh« těchto peněz formou návratných půjček.

Inu, kdo nic nezkusí, ten ani nezjistí, zda se splní názory optimistů, nebo zda si zamnou ruce pesimisté. Státní fond rozvoje bydlení má dost zkušených lidí, kteří mohou pomoci při rozjezdu tohoto finančního nástroje. Nebo ovšem můžeme čekat se založenýma rukama na rozpočítávání ministra financí, na koho to slovo o rušení padne.