Čeští vojáci i civilisté plní v Afghánistánu rozličné mise, v současné době se většina jejich aktivit soustřeďuje do provincie Lógar. Osobně jsem na jejich působení nesmírně hrdý.

Nicméně situace v Afghánistánu se rychle mění, a to si uvědomují jak Afghánci, tak i naši spojenci v NATO. Severoatlantická aliance včetně Spojených států proto již započala proces stahování vojenských sil ze  země, který by měl být ukončen v roce 2014.

Nyní probíhá již druhá vlna procesu předávání odpovědnosti za  bezpečnost ve vybraných provinciích země do rukou afghánských sil a  předpokládá se, že tento rok bude následovat i provincie Lógar, kde  působí čeští vojáci. Podle předběžných informací lze navíc očekávat, že  se státy NATO na květnovém summitu v Chicagu vysloví pro další urychlení stahování sil z Afghánistánu. Navzdory těmto událostem hovoří ministr Vondra o vysílání nových vojáků do Afghánistánu.

Pomineme-li fakt, že  takovéto rozhodnutí si dříve, než bude komunikováno směrem k našim spojencům, zaslouží zevrubnou debatu především v českém parlamentu, už dávno je jasné, že situace v Afghánistánu může být z dlouhodobého hlediska úspěšně řešena především prostřednictvím sociální a ekonomické rekonstrukce. Současně se politici i bezpečnostní experti shodují v tom, že úspěšná stabilizace Afghánistánu bude vyžadovat větší zapojení dalších států včetně Indie, Ruska, Číny a dalších. Tento proces tak nevyhnutelně bude směřovat k internacionalizaci afghánské otázky pod  hlavičkou Organizace spojených národů a postupnému snižování role NATO v  Afghánistánu.

A proto bych místo takových prohlášení od ministra obrany spíše očekával seriózní podklad pro debatu, která by se týkala smysluplného završení naší mise v Afghánistánu a předávání moci tamním bezpečnostním složkám.