Každá vážně vyslovená hloupost se většinou tváří jako důvod k zamyšlení.  Vybavilo se mně to při vzpomínce na dobu nedávno minulou, kdy se na Žižkově stavěla nová televizní věž. Vznikl tehdy jakýsi spolek na ochranu obyvatel všech přilehlých  čtvrtí, kteří byli masírováni hrozbou, že z věže šířený signál bude natolik silný, že ohrozí jejich zdraví a dokonce i životy. Byl vytvářen tlak na orgány státní správy, prošetřováním záležitosti se musela zabývat příslušná ministerstva. A pochopitelně, že nikoli zadarmo.  

Náhle bylo druhořadé, že Praha postrádá kvalitní televizní signál, proti výstavbě věže se podařilo vzedmout mimořádnou  vlnu odporu  a nová kauza  se stala vítanou kořistí sdělovacích prostředků.  Jak vděčné téma především pro bulvár. A přišly tendenční články, připravované bez znalosti problematiky věci, vedené především touhou po senzaci. Až posléze bylo zjištěno, že jeden z představitelů uvedeného spolku si vylepšuje své příjmy výrobou televizních antén v garáži kdesi na kraji Prahy. Tedy žádný křišťálový lidumil, kterému leží na srdci blaho bližních, nýbrž zhrzený pokoutný podnikatel. O tom se už  tenkrát pochopitelně příliš nepsalo.