Ačkoli ve světě bývají ministry financí zpravidla právníci nebo ekonomové, Gordon Brown, úspěšně vykonávající tuto funkci, byl historik. Zatímco Brown měl doktorát (PHD), současný konzervativní strážce pokladny Osborne vystačí s bakalářským titulem z moderní historie.

U ministra školství bychom snad očekávali hlubší vztah k oboru. Ale třeba Petra Buzková odborníkem nebyla, nicméně díky silné politické pozici dokázala pro resort získat historicky nejvyšší nárůsty finančních prostředků. Její náměstek Kolář (renomovaný matematický logik a děkan filosofické fakulty) měl s týmem na starosti odbornou stránku.

To Josef Dobeš měl minimální politickou pozici a zkušenost. Odbornost nulovou. Potkal jsem ho krátce poté, co byl ustanoven, na diskusi ke zprávě McKinsey o českém školství. Ministr tam mluvil a viditelně a slyšitelně nevěděl o čem. Bylo jasné, že bude jen politickou figurkou a bude záležet na okolí, jaké si vybuduje. Jeho schopnost tvořit, řídit a komunikovat se ovšem ukázala mizivá.

Dobeš nepochybně úřad přebíral ve špatném stavu. Od roku 2006 se tam vystřídali Kopicová, Kuchtová, kratičce nesl formální odpovědnost Bursík, pak Liška, potom znovu Kopicová. Rozvrat pod slabými nebo dočasnými šéfy byl zjevný a nejviditelnější zanedbanost byla v oblasti evropských fondů. Zmizela však zejména koncepce a resort ztratil čtyři roky, které potřeboval pro stabilizaci.

Jenže Josef Dobeš úřad personálně neposílil, nýbrž nadobro rozvrátil. Osobnosti nepřivedl, ale odpudil. Řada schopnějších odešla. O koncepci mnoho netušil. Jeho rozhodnutí byla nahodilá, často diktovaná předpokladem mediálního ohlasu. Ne všechny kroky byly špatné. Obnovení testování na základních školách, které zrušila obdobně nekvalifikovaná ministryně Kuchtová, bylo jistě správné. Rozjetí přenošených a předražených státních maturit má určité pozitivní prvky, jakkoli tato forma je už nesporně koncepčně zastaralá. Konečně VeVerky v první fázi obhájily jisté navýšení peněz do učitelských mezd včetně zvýhodnění pro začínající.