Rozplácnut na gauči sledoval jsem tudíž nabídku programů televizních stanic veřejných i soukromých, ba i pořady ze záznamů. Vzhledem k tomu, že o Vánocích politici mlčí, vypustil jsem své povinné zpravodajské pořady, a čekal jsem tedy, že spočinu v kruhu rodinném v klidu, míru a přiměřeném obžerství.

Přijímal jsem tak plnými doušky onu kulturu vpravdě lidovou, šířenou našim šťastným dětem, zejména pak v pohádkovém duchu. Léta jsem takovou příležitost neměl. Tak jsem koukal a koukal. No spíš zíral. Vánoční pořady by přece měly dětem ukázat klady naší moderní tržní společnosti. Namísto toho vánoční pořady zasévají nejistotu, svár, závist a nedůvěru k bohatým lidem, kteří se dnem a nocí plahočí, aby zabezpečili naše šťastné životy.

Například v hlavním vánočním pořadu dostane princeznu loutkářský komediant, zatímco vznešený princ je vylíčen jako ulhaný budižkničemu, skládající leda podřadné songy. Král s královnou jsou neschopní pitomci. Pimprlákovi k princezničce pomůže navíc nikoli vlastní přičinění, ale vysloužilá Popelka, dnes malostranská čarodějnice. Jaký to hloupý vzor pro demokratickou mládež! Že se nemusí učit, tvrdě pracovat? Že snad na draka stačí pár populistických hesel? Že se má spoléhat na čarodějnice?