Nechali jsme vyrůst téměř obludná mocenská monstra. Voliči jim dávali opakovaně své hlasy. Média je adorovala jako protikorupční a rozpočtově odpovědné zachránce. A teď zíráme. Smráká se nad některými polobohy české kotliny. Není to jen o Kalouskovi, totéž se dá říci i o státním mega manažerovi Romanovi, a mnoha dalších státem vydržovaných suverénech. Na dnešní scény se dá jistě nalézt několik trefných lidových přísloví. Ale příliš velká zábava to nebude, naopak, spíše až mrazí z toho, kam až jsou schopni někteří zajít, a jak devastující ztráty to generuje.

Ve stejné době se tandem Klaus – Zeman chystá na prodloužení své nekonečné mise. Sílu mají ohromnou. Zdroje jistí Petr Kellner se svými ruskými partnery. Zapomenuty budiž všechny tzv. transformační ztráty. Nechme na vždy u ledu příběh „bermudského trojúhelníku české ekonomiky“, což bylo působení Konsolidační agentury.

Nepátrejme v detailech hospodaření ČEZ. Neptejme se již po drahých nákupech a nevýhodných prodejích. Těch odložených, časem zaprášených témat, je již pěkná řádka. Věnujme se raději destrukci Evropské unie, globálnímu oteplování a popisu „zásluh“ budovatelů českého kapitalismu na přelomu milénia. Sem tam se otevře nějaký institut či čerstvě opravený park, aby lid z podhradí viděl, že panovníci na ně myslí.