Před Krajským úřadem při příjezdu prezidenta se objevilo sedm červených karet a dva pískali na píšťalky. Možná, že neandrtálci neřvali, jak pravili představitelé vědy při hodnocení prezidentova vánočního poselství, ale pískali jako ti dva v Pardubicích. V Přelouči jsem zaznamenal červené karty asi tři. V Chrudimi jich přišlo na diskusi s prezidentem do zcela zaplněného sálu o kapacitě asi 400 lidí asi deset v červených svetrech. Stoupli si vzadu za poslední řadu sedadel. Byl jsem zvědav proč, ale večer to bylo jasné – televize zabírala sál zezadu, kde samozřejmě červení vynikli. Další cesta prezidenta vedla do Hlinska, kde se mu v nabitém sále dostalo velmi vřelého přivítání 900 občanů, když přibližně stejné množství se do sálu už nevešlo a stálo venku. Tam nebyla červená karta ani jedna.
Vedle plných sálů bylo vidět i hodně lidí kolem cest prezidentské kolony. Fotografovali, filmovali, mávali. Sečteno a podtrženo, zájem občanů o prezidenta republiky byl obrovský a lidé v drtivé většině vyjadřovali prezidentovi sympatie a podporu. Kdyby se zde udělal průzkum veřejného mínění, pak by podpora prezidenta musela překročit minimálně 70%. Jinými slovy, potvrdil se mně můj názor o roli venkova jako protikladu „pražské kavárny“, jejíž příslušníci, sedí na Kavčích horách, v redakcích některých dalších médií a v uměleckých salonech a snaží se zavádějící informační masáží ovlivnit ty „hloupé ovce“ mimo Prahu. Proč se tak děje je jedna otázka, ale že se tak vůbec děje, je opravdu silná káva.
Žít a bydlet na venkově, v malém nebo středně velkém městě, zkrátka jinde než v Praze ještě neznamená, že je člověk buran, nevzdělanec či osoba mdlého rozumu bez možnosti vlastního úsudku a názoru. Právě naopak, zde jsou kořeny zdravé společnosti a státu. Zde a nikoliv v „pražské kavárně“ je zdroj a měřítko autentických tradičních hodnot a není třeba je lidem podsouvat a vnucovat ze skleníkového světa odtrženého od skutečného života.
Je zajímavé si uvědomit, jak „pražská kavárna“ na jedné straně káže vodu a na straně druhé do sebe doslova lije víno. Tedy, že se zaklíná demokracií, ale totalitní manýry v podobě falešně manipulace a nevybíravých útoků na představitele jiných názorů a jejich diskreditace jí jsou velmi vhod. Například pan Pehe – prý jsem cvičen v třídním boji, prý jsem byl tajemníkem OV KSČ. No nebyl jsem nikde cvičen, protože jsem tajemníkem ani zaměstnancem této instituce nikdy nebyl ani minutu. Zato je cvičen, nevím kým, pan Pehe – v diskreditaci těch, kteří nesdílejí jeho pojetí demokracie.
Proč pražská kavárna nechce skousnout, že může existovat více názorů? Proč se tak vehementně brání naplňování základních demokratických principů? Tím hlavním jsou svobodné volby a následně uznání jejich výsledků. Tím dalším právo na jiný názor či obyčejný respekt k druhému člověku. Určitě k nim nepatří trvalá a stupňující se kampaň proti prezidentu republiky, který má mandát 2,74 mil. občanů této země. Naštěstí lidé, a stále jich přibývá, už pochopili, že tato kampaň je jednostranná, falešná a manipulující. Nezabírá dokonce ani řvoucí dav. V této souvislosti lze pouze poznamenat a souhlasit s prezidentem republiky, českým prezidentem, Milošem Zemanem: Nebojíme se řvoucího davu, který si pochopitelně neuvědomuje, jak brilantně je zmanipulován. A také si tuto skutečnost nikdy nepřipustí.
Lidé na venkově prostě mohou mít svůj názor. Prosím, pochopte to v pražských redakcích, protože vězte, že lidé na venkově nejsou hloupí, není s nimi možné „orat“ a manipulovat donekonečna. Je to přesně naopak a já jim chci za to poděkovat a závěrem také ilustrovat tento článek citací z části e mailu, jichž dostávám v poslední době mnoho:
„Vážený pane senátore, včera jsem byl ve velkém sále Muzea v Chrudimi na setkání s panem prezidentem a seděl jsem kousek od Vás, asi tak 5-6m?. Z vystoupení pana prezidenta mám ty největší dojmy a spolu s partnerkou jsme se shodli, že v našich dospělých životech jsme lepšího prezidenta nezažili. Navíc si myslím, že přítomni občané našeho města se zachovali k panu prezidentovi velmi přátelsky, z čehož mám i já jako rodilý měšťan velkou radost.“
Psali jsme:
_635567747441417221.JPG&id=38703)
_635568165822190531.jpg&id=38710)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Veleba
