Dle policejní zprávy, neboť policii znepokojený doktor přivolal, ležela matka s dítětem zakrvácená v pokoji na podlaze, s placentou a nepřestřiženou pupeční šňůrou, zatímco ve stejné místnosti spalo tříleté děcko a ve vedlejší místnosti byli zavření dva psi. Pokud toto nejsou důvody pro okamžité převezení novorozence do standardního prostředí, tak nevím, co horšího by se muselo ještě stát.

Soudce, který v případu rozhodoval, se přesto domníval, že nešlo o bezprostřední ohrožení života dítěte. Doktor práv, který si tak trochu samozvaně (a laicky) zahrál na doktora medicíny, se nechal slyšet, že spor zdravotníků a rodičů mohl být vyřešen „v klidu třeba tím, že by rodiče s dítětem došli za chvíli do nemocnice sami, neboť to mají kousek…“ Záchranáři naopak argumentovali, že dítě nemělo ani tři čtvrtě hodiny po porodu přestřiženou pupeční šňůru, bylo silně podchlazené a nebylo zcela evidentní, zda je v pořádku, či ne. Rozhodovat o dítěti však mají rodiče, nikoliv lékař, tvrdila u soudu advokátka matky a brněnský soudce ji dal za pravdu.

Mohou-li si absolventi českých právnických škol hrát na Asklépia, boha léčitelství, pak se určitě nemohou zlobit, když na případ nenahlédnu pouze z pozice lékaře s dlouholetou praxí. Na rozsudku mi přijde mravně skandálních hned několik věcí. Především mne trápí vzrůstající znevažování profese doktorů-záchranářů. Zneužívání sanitek jako levných taxíků je už tak běžné, že má cenu jej maximálně tak zmínit. Horší jsou opakující se útoky na lékaře, kteří přijedou pomáhat a místo toho jsou vystaveni útokům surovců, opilců, či provokatérů. Počet zdravotníků, které během zásahu okradou o osobní věci a vybavení, také zrovna neklesá. To se má v každé sanitce vozit i policajt, ať je klid?