Následující bod, přistoupení České republiky k Evropskému stabilizačnímu systému (ESM), zabral poslancům patnáct minut.
A co znamená přistoupení k ESM? Po přijetí eura bude Česká republika ručit v tomto stabilizačním fondu až do výše 250 miliard korun a tato částka se postupně navýší až na 310 miliard. Do fondu pak okamžitě po přijetí eura vložíme 40 miliard korun.

Proti vlastnímu přesvědčení?

Nechci podceňovat závažnost hlasování o vydání Davida Ratha. Nechci ani obviňovat poslance z nevědomosti o závažnosti svého hlasování. Před časem dali poslanci vládní koalice premiérovi předčasný souhlas s podpisem dokumentu, a tak "museli" hlasovat možná i proti svému přesvědčení pro. Následující den věnovala hlavní tištěná média Rathovi dvě až tři první strany, zpráva o přistoupení k ESM byla většinou zmíněna v ekonomickém zpravodajství malým písmem.

Z veřejnosti toto hlasování nezaznamenal téměř nikdo, několik komentářů se objevilo na Neviditelném psu či na specializovaných webech. Přitom částka, kterou má Česká republika ručit, se rovná více než čtvrtině plánovaných příjmů do státního rozpočtu v příštím roce. Finanční podmínky ESM jsou tak dalším zásadním důvodem pro nepřijetí eura v Česku.

Nedohlédnou do Bruselu

Není to vina veřejnosti, že se o evropskou problematiku v podstatě nezajímá. Je to vina českých médií, která do Bruselu téměř nedohlédnou. Je pro ně zajímavější uveřejnit fotografie Davida Ratha v litoměřické věznici než se zabývat situací v EU, která má však na Českou republiku mnohonásobně větší dopady. S rostoucí krizí eurozóny přibývá zmatených rozhodnutí unijních orgánů. Od absurdně rychlého snižování emisí CO2 až po vytváření dalších a dalších záchranných mechanismů pro rozpočtově neukázněné země. Mnohdy je navíc vypracovávání plánů dalšího vývoje EU tajeno před veřejností.

V žádném případě nezlehčuji případ Davida Ratha. Pouze náhoda tomu chtěla, aby se poslanci v jednom dni věnovali těmto dvěma důležitým rozhodnutím. Apeluji však na česká média, aby se děním v Bruselu zabývala mnohem hlouběji a informovala o něm českou veřejnost. Jen informovaný občan totiž může působit na své zákonodárce tak, aby opravdu hlasovali v jeho zájmu.