Prezident podepsal asociální zákony, které definitivně ruší poslední zbytečky sociálního státu, které ještě v našem zákonodárství přežívaly.  V roce 1989 mi bylo sice jen patnáct let a snad právě proto si dobře pamatuji, jak nám mocní nastupující vládní garnitury slibovaly, že se nemusíme bát nezaměstnanosti a že nás čeká ne - li nebe na zemi, tak minimálně blahobytný stát, takový, jaký jsme znali z katalogů Quelle.

Co po dvaadvaceti letech zbylo ze slibů? Řekl bych, snad jen to, že se otevřely hranice a že můžeme, pokud na to máme, cestovat. Ale to je na můj vkus trochu málo. Naše země je stále dušena odporným smogem, tak jako do roku 1989. Společnost je znovu, možná silněji a neprostupněji, rozdělena na ty nahoře a na ty dole. Nezaměstnanost se pohybuje na úrovni 8 % práce schopného obyvatelstva. Kriminalita vylétla raketově vzhůru. A tak bych mohl snad psát o všech odvětvích společnosti.