Tuto novelu, i přes výhrady Legislativní rady vlády, vláda ODS a TOP09 nakonec schválila a v současnosti již více než rok je projednávána v Poslanecké sněmovně. Změna spočívá především ve dvou oblastech.  Vláda Petra Nečase chce účelově vázat použití státní podpory výlučně na bytové potřeby nebo pro převedení stavebního spoření do 3. pilíře penzijního připojištění. Druhá změna spočívá v otevření trhu se stavebním spořením pro všechny banky, které obdrží licenci od ČNB. A bude to platit i obráceně. Stavební spořitelna se může stát bankou s univerzální licencí.

S první změnou lze v zásadě souhlasit. Pokud stát podporuje účastníky stavebního spoření státním příspěvkem, pak je samozřejmé, že má zájem, aby naspořené peněžní prostředky byly využity s ohledem na primární účel stavebního spoření. Má to však jeden háček. Pokud stát sníží možnosti čerpání úvěrů se státní podporou, pak začne být produkt stavebního spoření méně zajímavý. Přitom je důležité si uvědomit, že díky stavebnímu spoření průměrně vydělávající Češi opět získali důvěru ve spoření. Díky státní podpoře, odečitatelnosti z daní a vidině vlastního bydlení se milióny lidí rozhodly část svých příjmů neprojíst, ale ukládat na účet. Výsledky tohoto státem podporovaného produktu jsou velmi dobré a celý systém se osvědčil. Proto by bylo vhodné nabídnout občanům více možností, jak využít naspořené prostředky. KDU-ČSL proto navrhuje, aby bylo možné rozšířit tyto možnosti i na financování vysokoškolského studia, které se stává stále více finančně náročné, nebo pro začátek podnikání a nákup vybavení domácnosti. Pokud by stavební spoření doznalo takových změn, pak by rozhodně bylo i nadále velice sympatickým bankovním produktem a stát by podporoval oblasti, které jsou pro jeho budoucnost důležité.

Druhá změna, spočívající v otevření trhu se stavebním spořením, je podle mého názoru chybným krokem, který může celý systém velmi destabilizovat.