Ovšem v posledních dnech mi udělal radost hned několikrát, když vládní koalici vetoval návrhy zákonů. Tyto zákony byly asociální, ale za „pravicové“ je označit opravdu nelze. Jenom za nekoncepční a nesmyslné. Jsem ráda, že u pana prezidenta převážil zdravý rozum nad falešnou solidaritou se svými ideovými souputníky.

Jedna věc mne ovšem v této souvislosti doslova děsí. Prezident Klaus se chystá do politického důchodu. Byl přitom místy jediný, kdo se z pravé části spektra proti návrhům Nečasovy vlády ozval.

Znamená to tedy, že tu za několik měsíců nebude ani jeden pravicový politik, který by chápal, že opuštěné matky nepotřebují, aby „tatínek“ přišel o řidičský průkaz, ale potřebují peníze, aby mohly uživit své děti?

Není v této zemi kromě prezidenta jiný pravicový politik, který ví, že se veškeré zásadní reformy musí prosadit na základě celospolečenského konsensu, nikoliv většinou jednoho hlasu?

Je to pouze Václav Klaus, kdo si ze stovek pravicových politiků uvědomuje, že v tak citlivé debatě, jako je diskuse o nahrazování dětských domovů profesionální pěstounskou péčí nelze ignorovat hlasy odborníků, kteří v oblasti celý život profesně působí?

Opravdu si na pravici nikdo jiný, než prezident nevidí dál, než na špičku nosu?

Doufám, že ne.

Protože pokud ano, neodehrávalo by se v této zemi standardní ideové soupeření mezi pravicí a levicí, ale boj demokratických principů a rozumu s ideovým zaslepením, arogancí, ignorováním jiných názorů, než vlastních a neschopností přiznat chybu.

A to by byla z hlediska dlouhodobé perspektivy špatná zpráva. A to i v případě, že se mi podaří změnit podmínky tak, aby opuštěné matky a jejich děti materiálně nestrádaly…