Děkuji za slovo. Paní předsedkyně, dámy a pánové, hovořil jsem na toto téma nesčíselněkrát nejenom na půdě Poslanecké sněmovny, ale také na půdě Senátu a také ve veřejné diskusi snad do všech sdělovacích prostředků s výjimkou bulváru, kterému se vyhýbám, takže vás nebudu zdržovat opakováním všech argumentů včetně toho, že tento zákon není pouze novelou zákona o dani z přidané hodnoty, včetně všech argumentů, které se týkají výběru daně z přidané hodnoty za první pololetí a do konce roku, včetně všech argumentů, že ti, kteří tvrdí, že pokles spotřeby domácností je způsoben jedině a výlučně zvýšením daně z přidané hodnoty, se samozřejmě dramaticky mýlí, dokonce to i sami vědí, nicméně se jim hodí to říkat a do daní nepřímých implementují diskusi o Lafferově křivce, což v případě nepřímých daní je teoretická diskuse téměř komická. To vše opravdu tady nechci opakovat. Už jenom proto, že to zaznělo tisíckrát a že jsem stejně přesvědčen, že v tuhle chvíli je tady každý z nás rozhodnut a zdaleka ne každý z nás je tady rozhodnut kvůli daním, kvůli rozpočtům. Řada z nás má své jiné důvody a odpovídá za ně svému svědomí, svému mandátu a svým voličům a mně nezbývá nic jiného, než to respektovat.

Rád bych k tomu pouze dodal, že vláda si za tímto návrhem stojí, že vláda je přesvědčena, že není možné, aby příští rok ČR hospodařila s takovým rozpočtem, který by připustil deficit nad 3 % hrubého domácího produktu, a je přesvědčena, že tento návrh zákona je jednou z nezbytných podmínek, aby tento cíl - cíl závazku vlády veřejnosti, cíl závazku vlády vůči EU v rámci konvergenčního programu, cíl, kterým si udržujeme vysokou kredibilitu a důvěru na finančních trzích, a tím také suverenitu a bezpečí a budoucí prosperitu našeho státu, tento cíl musíme naplnit. Stojíme si za tímto návrhem, budeme si za ním stát. Troufnu si dokonce říct, že stojíme a padáme s tímto návrhem. Děkuji za pozornost.