Po více než roce, kdy Plzeňský kraj předložil do Poslanecké sněmovny návrh zákona o Národním parku Šumava, jej teprve nyní poslanci vládní koalice milostivě zařadili na program jednání schůze Poslanecké sněmovny. Naděje, že se tento návrh začne projednávat, však skončila v okamžiku, kdy se k řečnickému pultu postavil ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Jeho řeč, která trvala několik desítek minut, měla jediný cíl. Tlachat tak dlouho, až uplyne čas vymezený pro dnešní odpolední jednání Poslanecké sněmovny. A pan ministr tlachal. Tlachal o tom, jak rozumí šumavským obcím. Tlachal, jak dokonalý bude zákon, který do Poslanecké sněmovny předloží on a jeho koaliční kolegové. Tlachal, jak si Šumava už konečně zaslouží, aby žádný ministr životního prostředí nemohl rozhodovat o jejím osudu.

Kdybych osobně neznala práci Ministerstva životního prostředí ČR na tzv. vládním návrhu zákona o NP Šumava, musela by mi slza ukápnout, jak „skutečně upřímně“ to pan ministr Chalupa myslí. Kdybych neznala neschopnost náměstka Tesaře zodpovědného za sekci ochrany přírody a krajiny, mohla bych snad i panu ministrovi uvěřit, že tentokrát už skutečně z Ministerstva životního prostředí vypadne jakžtakž použitelná legislativní norma. Protože však znám Ministerstvo životního prostředí o hodně déle, než sám pan ministr, a protože „pracovitost“ náměstka Tesaře je veřejně známým problémem úřadu pana Chalupy, nemohu věřit ani slovu ze zmíněného vystoupení ministra Chalupy.

A jsem si jista, že jediným důvodem tohoto vystoupení ministra Chalupy bylo dovést úterní jednání do bodu, kdy bude jednání o návrhu Plzeňského kraje přerušeno. Přerušeno na NEURČITO. Další naděje pro Šumavu tak „díky“ této frašce v režii pana mistra Chalupy umřela. Jeho řeči o kompromisu jsou cynickým výsměchem nejenom vůči zastupitelům Plzeňského kraje, ale také vůči všem obcím a občanům žijícím na Šumavě.