Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážená vládo, paní a pánové, přej hezký dobrý den. To se nám to pěkně dopoledne rozjíždí. A myslím si, že je dobře, že se i ve třetím čtení, byť trošku omezeně, protože můžeme jenom někteří, diskutuje tak zásadní problém, jako je právě valorizace důchodů.

Já bych rád obrátil vaši pozornost na dva, nebo tři problémy, které tady v podstatě tak trošku již zazněly, ale o u kterých máme my komunisté trošku jinačí mínění. Především musím říci, že není pravda, že každý se jednou dožijeme důchodu. To, jak tady bylo řečeno, byť trošku obecně, se čím dál tím víceméně přibližuje pravdě, protože jestliže se současně zvyšuje věk odchodu do důchodu a současně zhoršuje přístup občanů ke zdravotní péči a zejména těch, kteří to nejvíce potřebují, a to jsou starší občané, tak logicky se ne každý občan může dožít důchodu a někdy dokonce někteří říkají: "možná za těch podmínek, které na nás tato vláda šije, tak ten důchod nebude žádný zasloužený odpočinek, žádné užití si zaslouženého odpočinku, ale bude to bědné přežívání."

Pravda, ne u všech, ale u převážné většiny, bědné přežívání z almužny, která se nazývá důchod.