Pro Husa byl prodej odpustků osudovou záležitostí: přesto, že král Václav IV., který dosud Husa podporoval, jejich prodej z politických důvodů velmi podporoval, postavil se Hus ostře proti tomuto kupčení. Tím ztratil přízeň krále a na vahách osudu převážili jeho nepřátelé….

Historie se vesměs na prodej odpustků dívá velmi kriticky. Stačí připomenout jen dvě zmínky: v Encyklopedii Diderot z r. 1999 se píše pod heslem „odpustky“: „V křesťanství odpuštění dočasných trestů ze spáchané hříchy…V pozdním středověku se rozmohl prodej odpustků (mnohdy falešných) profesionálními odpustkáři. Často byly odpustky i důležitým zdrojem církevních příjmů. Boj proti kupčení s odpustky byl jedním z podnětů husitského hnutí i německé reformace.“

Ottův slovník naučný z r. 1902 píše obšírněji: „Odpustky jsou prominutí časných trestů za spáchané hříchy, čili milost propůjčená od církve kajícím se křesťanům, aby za hříchy své nemuseli snášeti časné tresty, buď zde na zemi nebo v očistci. …Odpustkový institut se stal pomůckou k zjednávání nákladu nejen na výpravy proti nevěřícím, ale i na válečné podniky proti kacířům a křesťanským panovníkům, kteří buď nesnadnili se s papeži nebo v době církevního rozkolu přáli jedné straně proti druhé. Proti neslušnému šíření odpustků tak zvanými quaestory (sběrači odpustkových milodarů) se ozývali kárné hlasy již ve XIII.století…“