Nedávné události ve Frenštátě, tedy neomluvitelné počínání jednoho z nájemců (?) bytů v obytném domě a následná tragédie vzbudily zájem veřejnosti o problémy, která jinak nejsou často ve středu pozornosti, totiž zájem o vztahy mezi obyvateli obytných domů a bytů, ať již nájemních, družstevních nebo ve vlastnictví jednotlivých osob. Nejen, že se zabývám touto problematikou celá léta, ale učinil jsem v nedávných dnech i aktuální osobní zkušenost, když jsem se na pozvání deníku Blesk účastnil chatu s občany, kteří se na tuto problematiku z hlediska práva, ale i z hlediska obyčejné lidské ohleduplnosti a slušnosti, dotazovali. A věřte mi: zdaleka to není tak jednoduché a přímočaré, jak by se z povrchních komentářů (i frenštátské události) mohlo zdát.

Tak část občanů poukazovala na bezohledné chování majitelů psů, jejichž zvířata ruší ostatní obyvatele hlukem, a část občanů si stěžovala na nepřející sousedy, kteří hystericky nepřiměřeně reagují i na občasné zaštěkání miláčka dětí a rodiny. Někteří se s obavami dotazovali, zda ke koupi psa potřebují souhlas sousedů v domě, a jiní požadovali, aby o právu chovat v obytném domě zvíře se rozhodovalo hlasováním na schůzi obyvatel domu. Ale k vážnějším věcem. Část občanů poukazovala na své sousedy, kteří nesmyslným zamítáním všech nových nápadů a nesouhlasem s jakýmkoliv vylepšováním stavu domu brání zlepšování podmínek k bydlení. Ale stejně početná část vlastníků bytů a družstevníků si stěžovala na to, že požadavky movitějších sousedů na úpravy v domě přesahují jejich finanční možnosti a staví je před možnost, že o své bydlení přijdou.

Ohledně chování pana A. B., který snad svým chováním způsobil frenštátskou tragedii, byla rozpoutána mediální vřava jednoznačného odsudku. Jak také jinak, že? Ale není vhodné a snad i spravedlivé ptáti se po příčinách událostí? Není snad v oněch příčinách překrytých mediální vřavou skryto poučení a výstraha, aby k podobným událostem již nedocházelo?