Po týdnu jednání mimo republiku jsem se na jeden pouhý den (abych vyměnil košile, ale také abych vhodil do urny svůj hlas) vrátil do Česka a do Písku. V Písku jsem narazil na stejnou sněhovou a ledovou spoušť jaká byla, když jsem před týdnem odlétal do Štrasburku. Ještě, že nám meteorologové slibují oteplení, radnice už v tom asi nic neudělá – má na starosti určitě důležitější záležitosti. V Česku jsem pak narazil na dva znesvářené tábory prezidentských fanoušků, takže také nic moc.

Kdo bude od 8. března nástupcem Václava Klause je jasné, do jaké míry to bude změna k lepšímu, ukáže čas. I když jsem v prvním i druhém kole dal hlas někomu jinému, je a bude Miloš Zeman i mým prezidentem. To je realita.  Jenom mě tak trochu mrzí, že závěr volební kampaně byl poznamenám některými podpásovkami jednoho z prezidentských týmů – od dezinformací až po vědomé lži. Myslím, že vyhrocená situace okolo voleb si v lecčems nezadala s tolik kritizovanou atmosférou, ve které proběhla předchozí volba prezidenta. Nepochopil jsem ale ani hodnocení kandidátů z úst premiéra Petra Nečase. Jestli někdo rozděluje a destabilizuje naši společnost, je to především on a jeho vláda.