Celkem čtyřikrát za rok se na jeden týden sjíždějí zvolení poslanci národních parlamentů čtyřiceti šesti členských zemí Rady Evropy do Štrasburku a v paláci Evropy projednávají témata, která mne pokaždé utvrdí v tom, že máme velké štěstí v jaké zemi i geopolitickém prostoru žijeme.  

Právě tady si totiž uvědomuji jasněji než kdekoli jinde, že uplynulo pouhých dvacet let od chvíle, kdy jsme se stali plnoprávnými členy Rady Evropy. A kladu si sám pro sebe otázku, co je lidská paměť? Je to souvislý řetězec letopočtů a jmen, nebo soubor zážitků a vzpomínek? Proč si některé věci pamatujeme živě, jako by se staly před okamžikem, a jiné ustoupí do mlhy zapomnění? Jako dnes si totiž pamatuji rok 1990, kdy Václav Havel pronášel na půdě Rady jeden ze svých prvních zahraničních projevů, který zakončil citátem „Bez snění o lepší Evropě nikdy lepší Evropu nevybudujeme.“  Obrana lidských práv, pluralitní demokracie a zajištění fungování právního státu, hledání východisek při ochraně národnostních menšin, práv nespravedlivě stíhaných politických vězňů, boj proti projevům nesnášenlivosti, otázky bioetiky a celý komplex problémů týkající se transplantace lidských orgánů a mnohem více, jsou témata, kterými se ve Štrasburku tento týden zabýváme. A rozhodně nejsou méně aktuální, jak by se nám mohlo zdát, než před těmi dvěma desítkami let.

Jednání jsme zahájili projednáváním nelehké situace v Kosovu a úlohu Rady Evropy v této oblasti. Shodli jsme se, že je nutné, aby Rada Evropy posílila svoji činnost v prosazování demokracie, lidských práv a standardů právního státu a umožnění příslušným kosovským orgánům, aby byly přímo zapojeny do implementace aktivit a programů Rady Evropy. Taktéž jsme vyjádřili znepokojení nad tíživou situací etnických Gruzínců v oblasti Gali a Achalgori. Projednávali jsme i plnění závazků Ázerbájdžánu a vyzvali jsme příslušné orgány mimo jiné k účinné aplikaci legislativního rámce pro boj proti korupci a organizovanému zločinu. Velkým tématem letošního novoročního zasedání bylo také projednávání návrhu Úmluvy Rady Evropy o boji proti obchodování s lidskými orgány, jejíž text je vyvrcholením několikaletého úsilí Rady Evropy v oblasti obchodování s orgány. Vyjádřili jsme znepokojení nad narůstajícími případy, kdy pacienti cestují do zahraničí s cílem získat orgány za úplatu. Tato praxe se označuje jako „transplantační turistika“. Je znepokojující, že některé státy, které nejsou členy Rady Evropy, obchodují s orgány odebranými vězňům a popraveným odsouzeným osobám. Proto jsme doporučili, aby členské státy, které dosud nepodepsaly a neratifikovaly úmluvu o lidských právech a biomedicíně a její dodatkový protokol o transplantaci orgánů a tkání lidského původu a úmluvu o boji proti obchodování s lidskými bytostmi, tak učinily. V neposlední řadě jsme se také zabývali otázkou svobody sdělovacích prostředků. Vyjádřili jsme politování nad tím, že vlastnictví sdělovacích prostředků není ve všech členských státech transparentní, a požádali jsme tyto země, aby přijaly nezbytná opatření k nápravě. Vyslovili jsme také znepokojení nad případy koluze médií a mediálních vlastníků s politiky a státními úředníky, které podkopávají důvěru veřejnosti v demokratickou vládu a nezávislá média a odsoudili jsme útoky na investigativní novináře a hrozby i věznění novinářů či osob, kteří spolupracují s investigativními médii v některých zemích.

Témat letošního prvního novoročního plenárního zasedání byla celá řada. A jak jsem již uvedl na začátku, utvrdila mne, že role Rady Evropy jako ochránce lidských práv není rozhodně marná. Před mnoha desítkami let vznikla jako reakce na nedostatek svobody a demokracie v Evropě a i dnes je stále o Evropě svobody, o Evropě různosti, o Evropě budované na synergii plynoucí z našich odlišností, o Evropě bojující s nedemokratičností v jakémkoli slova smyslu. A jako taková má smysl. Paradoxně dnes možná ještě větší, než před dvaceti lety.