Alespoň natolik, aby bez ohledu na své politické přesvědčení, případnou politickou příslušnost a rozdílné názory na spoustu věcí přišli nebo přijeli na Václavské náměstí. Ženy i muži, mladí i staří. Největší protivládní demonstrace za posledních dvacet let. Kromě vlády nejsilnější výhrady padaly na adresu médií a jejich „objektivních“ informací a na adresu politických stran. Všech. Za jejich politické praktiky, které nevzbuzují ve velké části společnosti naději na systémová řešení současné politické krize.

Vláda si tuto demonstraci příliš k srdci nevzala. Pohrdavá slova ministra financí byla přesným obrazem vládní reakce. Podobně nepoučitelně se chovala i všechna média. Televize, rozhlas, noviny. Jakoby se jich tato nespokojenost netýkala. V minulém režimu byl populární vtip, že vedení je v pořádku – občany je třeba vyměnit!

Zbývala tedy poslední naděje. Že alespoň ty politické strany, které se zaštiťují zájmy občanů a odvolávají se na ně, se pokusí navázat na úspěšnou demonstraci společného postoje lidí.  Dalo se předpokládat, že k tomu zvolí ideální termín – 1.máj.