Naše proexportně orientované hospodářství s až nezdravě rozsáhlou vazbou na země Evropské unie doplácí na dluhovou krizi eurozóny.  Pohled na vývoj sousední německé ekonomiky na přelomu roku dával tušit, že ani tahle krize nás nemine. Debata byla vedena pouze o tom, jak hluboký pokles bude a zda se dostaví recese.

V inovačně orientované ekonomice je hospodářský propad stimulem pro realizaci nových nápadů, hledání nových cest, nových trhů. Proto se inovativní ekonomiky podstatně rychleji z deprese zotavují. Krize v takovém prostředí není katastrofou, ale výzvou. Konec krize eurozóny je v nedohlednu. Stagnace evropských ekonomik může trvat řadu let. Pesimisté dokonce hovoří o ztracené dekádě. Ekonomické analýzy minulých dvou staletí ukázaly, že ekonomiky zhruba třetiny zemí světa v rámci periodických cyklů rostly. Ale jen asi 10 procenty zaznamenaly kvalitativní skok, který přinesl jeho obyvatelům změnu kvality života. Takové skoky (start – up) zaznamenaly v jistých historických dobách například Velká Británie, Spojené státy, země dnešního Beneluxu či Japonsko.

Naše země se s pohodlím cyklického růstu musí rozloučit. Česká populace stárne, nerostným bohatstvím také neoplýváme a z vnějšku importovaná prosperita nepřipadá v úvahu. Evropská unie si nebude moci dovolit dotace českých golfových hřišť či bezcenné tlachání „vzdělávacích“ agentur přisátých na tzv. „měkké projekty“.