Dopravě rozumí každý držitel řidičského oprávnění, a tomu odpovídala  snad již od druhé poloviny devadesátých let chuť politiků do tohoto resortu  zasahovat v míře nevídané. Hamižnost velkých firem, které si ochočily nejen ministry, ale zejména manažery investorské organizace, přinesla svoje trpké ovoce. České dopravní stavitelství je v krizi, která zřejmě v novodobé historii nemá obdoby.  To ostatně  zaznělo i na nedávném zasedání  Podvýboru pro dopravu na půdě  Poslanecké sněmovny.

901 závad na devíti kilometrech ostravské části dálnice D1 je jen špičkou ledovce. Z emotivní  nedělní debaty je jisté pouze to, že daňový poplatník si snad  objednal dálnici, nikoli  pokus o  asfaltobetonové ztvárnění kozího hřbetu. Asi se ptáte, co je pod tou viditelnou špičkou ledovce? Je to  Ředitelství silnic a dálnic ČR, které je ve stavu úpadku,  absence  technologické kázně při  výstavbě i  údržbě silnic, přemrštěné ceny dodavatelů, absence  moderních materiálů, absence  zásad technické politiky ministerstva dopravy, neuvěřitelná ztráta profesní cti stavařů i projektantů, a tak bychom mohli pokračovat v neradostném výčtu dál. Fundované profesionály nahradili patolízalové, jejichž jedinou kvalifikací byla stranická příslušnost a poslušnost. Po zásahu  protikorupční policie  možná přibyla i další kvalifikace vybírat peníze od dodavatelů a transferovat je asi nejen do partajních kapes. Zatím se spekuluje o existenci seznamu sociálního demokrata Hally, na kterém jsou údajní příjemci peněz. Je logické, že  nosiči peněz nejsou finanční perpetum mobile. Měl by platit zákon zachování financí – součet peněz vybraných je roven součtu peněz vydaných. Jinými slovy, celkový objem korupčních finančních prostředků je konstatntní, čili, jak říkával Jan Werich s Miroslavem Horníčkem, neměnný.