Útlá kniha nevalné grafické úpravy, ani autor ani obsah nebyly uvedeny. Po přečtení nastal šok, jak Herben vzpomíná. A byl to právě on, kdo vdechnul dílku druhý život. Broučky byl tak unešen, že se bál recenzi napsat a obrátil se na skeptického Gustava Jaroše. Ten Erbenovo nadšení překonal, recenze vyšla v Času a Broučci ožili. Neprodané výtisky zmizely z předvánočních pultů roku 1893 a následovala další vydání.

Naší společností hýbe krize hodnot. Krize elementárních hodnot. Tak dlouho jsme se tvářili moderně, až jsme zapomněli na kořeny, na kterých jsme naši kulturní a společenskou identitu vystavěli. Jak může žít strom, kterému odumírají kořeny? Jak může existovat společnost, která popírá svoje elementární hodnoty, na kterých je postavena? Jak může být stabilní dům bez základů? V lůně evangelické komunity Karafiát nadefinoval řadu hodnot, které srozumitelným způsobem přiblížil dětem. Neznám jiné dílo, které by citlivěji sbližovalo děti s přírodou, které by vychovávalo k soucitu s živými tvory . Při pohledu na současné chování řady lidí k němým tvářím je jasné, že Broučky nečetli.

Karafiát dětem zprostředkoval svět dospělých naprosto geniálním způsobem. Dílko není prosté citů, tolerance, emocí. Karafiáta ale nezastavily ani základní témata -zrození, smrt, láska, víra v Boha. V Brouččích Karafiát dětem zprostředkoval smrt, aniž by je vystrašil, jak napsal Jan Skácel v roce 1967.

Jak Karafiát formoval dětskou dušičku? No posuďte sami -

Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože,
a pěkně tě prosíme,
dejž ať se tě bojíme,
bojíme a posloucháme,