Ministerstvo spravedlnosti prošetřovalo jmenování a přidělení soudců na základě podnětu občana, který úřadu postoupilo Městské státní zastupitelství v Praze. Při shromažďování potřebných písemných materiálů ministerstvo oslovilo předsedu Vrchního soudu v Praze, náměstka ministra obrany pro personalistiku, Kancelář prezidenta republiky, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Úřad vlády České republiky. Justiční odbor ministerstva poté posoudil originály příslušných listin, především jmenovacích dekretů předložených dotyčnými soudci, a porovnal je s dohledanými kopiemi dokumentů.

Shromážděné materiály podle názoru ministerstva dokazují, že jmenování i přidělení všech šesti soudců Vrchního soudu v Praze bylo v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Z posuzovaných dokumentů vyplývá následující:

Soudci Hlaváček, Veselý, Roman a Klimáček byli do funkce soudce vojenského soudu jmenováni 11. prosince 1992. Podle tehdy účinného znění zákona o soudech a soudcích jmenoval soudce vojenských soudů prezident ČSFR na návrh ministra obrany. Prezident republiky Václav Havel však 20. července 1992 odstoupil. Zákon o československé federaci stanovil, že výkon funkcí prezidenta náleží v takové situaci vládě, která může výkonem některých prezidentských pravomocí pověřit svého předsedu. Tím byl od 2. července do 31. prosince 1992 Jan Stráský, který také v souladu s popsanou právní úpravou čtveřici soudců jmenoval. Ke stejnému postupu došlo i ohledně soudcovského slibu, který noví soudci složili nikoliv do rukou prezidenta, ale předsedy vlády Stráského. Svědčí o tom protokol sepsaný 21. prosince 1992 na Pražském hradě.