Opakovaně se ohlazujeme proti nepravdám a zavádějícím informacím, které se znovu objevují v některých médiích o postupu ministra spravedlnosti při rozhodnutí o extradici A. Torubarova do Ruské Federace. Ministr spravedlnosti postupoval dle platných zákonů a respektoval předchozí rozhodnutí několika soudů.
V první řadě bychom chtěli uvést na pravou míru informace o předchozím řízení v Rakousku. Není pravda, že Rakousko extradici A. Torubarova odmítlo. Řízení o vydání v Rakousku nebylo dokončeno, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně bylo Vrchním zemským soudem ve Vídni zrušeno a nové rozhodnutí již nebylo vydáno, neboť jmenovaný odcestoval z rakouského území. Tedy i rakouský soud vyššího stupně zřejmě pochyboval o správnosti rozhodnutí soudu nižší instance A.Torubarova nevydat a toto rozhodnutí proto podřízenému soudu vrátil. K přezkumu už nedošlo, protože se mezi tím pan Torubarov rozhodl odcestovat.
Dále bychom chtěli reagovat na tvrzení, že ministr spravedlnosti údajně nemohl rozhodnout o povolení vydání, protože v případě pana Torubarova probíhalo azylové řízení, a tedy nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
V první řadě je potřeba uvést, že zmiňované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se týkalo jiné věci, a to kasační stížnosti proti správnímu rozhodnutí o neudělení azylu, přičemž rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání A. Torubarova není správním rozhodnutím, ale rozhodnutím podle trestního řádu.
Tato rozhodnutí nepodléhají přezkumu Nejvyššího správního soudu. Zdůrazňujeme tedy, že ministr spravedlnosti jednal v mantinelech zákona. O povolení vydání rozhoduje na základě trestního řádu, přičemž dle § 393 b) vydání osoby do cizího státu je nepřípustné, jestliže jde o osobu, které byla v ČR udělena mezinárodní ochrana, v rozsahu ochrany poskytnuté této osobě zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou. Jmenované osobě ke dni vydání (tj. 2. 5. 2013) nebyla mezinárodní ochrana udělena. Tedy zákon nebere ohled na to, zda je azylové řízení v běhu, ale výslovně požaduje jako důvod pro nepřípustnost extradice udělení mezinárodní ochrany. Nevydání osoby, kterou Ruská Federace požaduje lze tedy odůvodnit až uděleným azylem, nikoli probíhajícím řízením. V této souvislosti dodáváme, že pokud se osoba nachází v předběžné vazbě, trestní řád v § 396 odst. 4 stanoví, že orgány, jejichž rozhodování má vliv na délku předběžné vazby, jsou povinny vyřizovat takové věci přednostně a s nejvyšším urychlením. Azylové řízení bylo zahájeno již 12. 4. 2012 a za celý další rok nebylo dokončeno, byť na takové řízení je stanovena standardní doba 60 dnů. Připomínáme, že před rozhodnutím ministra o povolení vydání se věcí zabýval Krajský soud v Brně a Vrchní soud v Olomouci. V obou případech bylo konstatováno, že vydání je přípustné. Proti jejich rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, nicméně Ústavní soud ji odmítl jako neopodstatněnou.
Extradice A. Torubarova byla realizována 2. května 2013. Vzhledem k tomu, že bylo ministerstvu dne 2. 5. 2013 ráno sděleno, že ve věci byl 30. 4. podán návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí ministra o povolení vydání a že je zde reálná možnost, že Ústavní soud vydá usnesení o odkladu vykonatelnosti, ministerstvo do poslední chvíle u Ústavního soudu zjišťovalo, zda vykonatelnost odložena byla, či nikoliv. K usnesení o odkladu vykonatelnosti však nedošlo, proto bylo vydání dokončeno. Čekání do poslední chvíle na případné rozhodnutí Ústavního soudu bylo i důvodem snahy zdržet odlet letadla s A.Torubarovem.
V daný den ale Ústavní soud nerozhodl. Vynesl verdikt až dne 7. 5. a rozhodl v něm o návrhu podaném právním zástupcem vydávané osoby tak, že jej odmítl. To znamená, že ani toto čtvrté rozhodnutí soudu nezpochybnilo předchozí rozhodnutí A. Torubarova vydat.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
