Ročně platí Česká republika kolem 40 – 50 miliard úroků za státní dluh, který neustále roste. A při tom se nabízí možnost ušetření několika miliard korun ročně. Ale to bychom museli mít jiné územně správní členění našeho státu.

V roce 1990 byly v tehdejším Československu zrušeny kraje a Krajské národní výbory. Prý proto, aby se rozbily „staré struktury“ a státní správa byla převedena na okresní úřady. Ale již v roce 1997 přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ústavní zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření 14 vyšších územních samosprávných celků (VÚSC) – (čti krajů), s platností zákona od 1. ledna 2000. Vzniklo tak 14 krajů, které jsou jak ekonomicky, tak i daňovou výtěžností, počtem obyvatel i rozlohou nevyvážené. Následně v roce 2003 byly zrušeny okresní úřady a jejich kompetence byly převedeny na pověřená města a obce.

Parlamentní volby v roce 1998 vyhráli sociální demokraté a předsedou vlády České republiky se stal Miloš Zeman. Dne 26. října 1998 přijala vláda České republiky pod jeho vedením usnesení č. 707, kterým rozhodla o vymezení územních statistických jednotek NUTS (La Nomenclature des Unités Territoriales Statistique) na území České republiky. Vláda tím, „de facto“ uznala nepoužitelnost připravovaného územního členění České republiky na 14 VÚSC – krajů pro potřeby Evropské unie, a proto bylo přistoupeno k slučování budoucích 14 krajů v 8 NUTS-2, přičemž celou Českou republiku navrhla zařadit do NUTS-1. Samotné kraje dnes nesou označení NUTS-3!!!

A přitom to chtělo trochu selského rozumu - vrátit se k osvědčenému územně správnímu členění Československa na historické země s vlastní autonomní samosprávou, která je obvyklá v západní Evropě. Pokud by k tomu došlo, tak by nemuselo později dojít k rozpadu společného státu Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků – Československa.