Černý dým ze sousedova komína chrlí saze ze spalovaných pneumatik, nebo PET lahví, naplněných pilinami a vyjetým motorovým olejem. Sousedé nadávají, opakovaně upozorňují na to, že jim štiplavý dým vadí, děti z něj mají chronický zánět průdušek a zápach se line celou vesnicí. Viník je však v klidu, protože to, čím topí, nikdo kontrolovat nemůže.

To není apokalyptický výjev nejnovějšího trháku hollywoodské provenience, ale tvrdá realita českého venkova. Dílem v tom mají prsty rady našich babiček "do kamen vše, co hoří", dílem však obyčejná lidská bezohlednost. Dnešní česká vesnice, která není napojena na dálkový zdroj ústředního vytápění, ze svých komínů vyprodukuje zhruba tolik emisí jako jedna středně velká spalovna. V pomyslném koláči podílu znečištění ovzduší mají domácnosti vedle dopravy a velkých průmyslových podniků rovnoměrný prostor: jejich podíl na celkovém znečištění ovzduší v naší zemi je plných 34 %.