Svatý Otec, papež, ale i představitel Vatikánu jako sídla po staletí budované organizace římsko-katolické církve. To jsou atributy, kvůli kterým celý svět s napětím očekával volbu nového papeže. Možná s o to větším napětím, že předchozí hlava katolické církve, Benedikt XVI., odešel z úřadu nejvyššího pontifika abdikací.

Přiznám se, že s napětím jsem čekal i já. A přiznám se, že jméno Jorge Mario Bergoglio, které zaznělo z lodžie Apoštolského paláce, mi mnoho neřeklo. První vystoupení nového papeže mě ale hned přimělo k tomu, že jsem se o tohoto člověka začal zajímat.

Přirozenost, lidskost, milý úsměv když mluvil o tom, že ho kardinálové našli na konci světa, modlitba za emeritního papeže a zároveň žádost o modlitbu za požehnání pro výkon svého úřadu,to bylo něco naprosto nečekaného. Nad shromážděním na Svatopetrském náměstí stál v bílém rouchu člověk, který skutečně více připomínal milujícího otce než hlavu církve.

Nový papež přijal jméno František na počest Františka z Assisi. I fakt, že odmítá mít za jménem číslovku „I.“,svědčí o jeho naturelu. Je také prvním papežem z jiného kontinentu,z Jižní Ameriky. A navíc je to první jezuita na papežském stolci. Pravda,v naší společnosti jsou jezuité spojováni především s páterem Koniášem. Negativní konotace je pochopitelná, ale není na místě. Vzdělání, kterému se od počátků řád Tovaryšstva Ježíšova věnuje, má své stopy i u nás v jezuitských kolejích. Je to také řád misijní.